A proto skáču

Opravdu děkuju, že jsem měla možnost přečíst si tuhle knihu. Bylo pro mě neuvěřitelně zvláštní číst o všech pocitech, které autista dennodenně zažívá. A teď už pro mě bude o maličko lehčí si to představit. Příběh "Jsem u vás" na konci knížky byl nádherný. Celkově mě knížka dohnala k úsměvu i k slzám.

Opravdu děkuju, že jsem měla možnost přečíst si tuhle knihu. Bylo pro mě neuvěřitelně zvláštní číst o všech pocitech, které autista dennodenně zažívá. A teď už pro mě bude o maličko lehčí si to představit. Příběh "Jsem u vás" na konci knížky byl nádherný. Celkově mě knížka dohnala k úsměvu i k slzám.

Dozvědět se něco o autismu ze strany samotného autisty, to tu ještě nebylo. Japonec Naoki Higašida je mimo jiné i mladým spisovatelem, básníkem a blogerem. Forma jeho autismu je ale tak vážná, že sám nedokáže mluvit a tak se dorozumívá pomocí tabulky se znaky. Ve své knize (kterých mimo jiné napsal už dvě desítky!) odpovídá na 58 nejčastěji kladených otázek týkajících se jeho nemoci. Jeho odpovědi nejsou delší než na stránku, tudíž vás kniha rozhodně nebude nudit a přečtete ji jedním dechem. Poselstvím jeho knihy je lidem ukázat, že svět autistů vůbec není prázdný ani bezbarvý, jak si mnozí z nás myslí, ale že je stejně bohatý a zajímavý jako ten náš. Jen je jejich svět poněkud obtížnější k porozumění. Důležité je také zmínit, že knihu (tehdy třináctiletého) Naokiho objevil známý spisovatel David Mitchell (kdybychom chtěli jít do detailů, objevila ji jeho žena, která ji později s jeho pomocí přeložila do angličtiny). Naoki a jeho svět autismu je mu blízký i z toho důvodu, že má sám autistického syna - a i díky Naokiho odpovědím mu dokázal zas o něco lépe porozumět.

Dozvědět se něco o autismu ze strany samotného autisty, to tu ještě nebylo. Japonec Naoki Higašida je mimo jiné i mladým spisovatelem, básníkem a blogerem. Forma jeho autismu je ale tak vážná, že sám nedokáže mluvit a tak se dorozumívá pomocí tabulky se znaky. Ve své knize (kterých mimo jiné napsal už dvě desítky!) odpovídá na 58 nejčastěji kladených otázek týkajících se jeho nemoci. Jeho odpovědi nejsou delší než na stránku, tudíž vás kniha rozhodně nebude nudit a přečtete ji jedním dechem. Poselstvím jeho knihy je lidem ukázat, že svět autistů vůbec není prázdný ani bezbarvý, jak si mnozí z nás myslí, ale že je stejně bohatý a zajímavý jako ten náš. Jen je jejich svět poněkud obtížnější k porozumění. Důležité je také zmínit, že knihu (tehdy třináctiletého) Naokiho objevil známý spisovatel David Mitchell (kdybychom chtěli jít do detailů, objevila ji jeho žena, která ji později s jeho pomocí přeložila do angličtiny). Naoki a jeho svět autismu je mu blízký i z toho důvodu, že má sám autistického syna - a i díky Naokiho odpovědím mu dokázal zas o něco lépe porozumět.

Teprve si zvykám na různé žánry literatury faktu a upřímně jsem si užívala skutečnost, že mohu číst knihu o autismu, která není akademicky sterilní ale subjektivní. Problém se subjektivitou od třináctiletého chlapce je, že může být faktograficky nesprávná, aniž by si to sám autor uvědomoval. A my, tématem zaujmutí čtenáři avšak žádní profesionálové v oboru, bychom mohli brát podané informace za skutečnost. Číst A proto skáču mě skutečně bavilo, také jsem si zamilovala grafické zpracování obsahu uvnitř (čistý a přehledný minimalismus, třešnička na dortu), a plánuji vnutit ji k přečtení známým a rodině. Pět hvězd by ode mě bylo za méně "my" (=všichni autisté) a více "já" (=Naoki Higašida).