Dědina

kniha se krásně čte, měla jsem chvílemi pocit, že jsem zase zpátky u babičky na prázdninách, chodím do místního konzumu a večer poslouchám hovory babičky se sousedkami... tak to bylo všechno známé

Dědina se skvěle čte, má smysluplný děj, postavy a jejich jednání je uvěřitelné. Prostě vesnice, jaká je.

Skvěle napsané, uvěřitelné, autentické.

Moc hezká knížka,opravdu pravdivé ze života na venkově.Doporučuji

Byl jsem zvědavá, co na mě v knize čeká, recenze jsem nějaké četla, ale nebylo jich úplně moc. Tak jsem si říkala, jaké to bude? jsem taky skoro z vesnice, podstatnou část života jsem po vesnicích, menších či větších, žila a zkušenosti mám. Čekala jsem trochu nějaký veselejší děj, něco fakt dědinského, ale podtitul "pole, závist, chtíč a otčina" dával tušit, že... s tím, že než dojdeš z jednoho konce dědiny do poloviny, už ti jde nějaký drb naproti z druhého konce, že lidi hamouní a počítají, že jeden rodinný klan je po generace proti jinému, že generačně se mnohdy rozchází v názorech mladí se starýma, že najdeš osudy, které se motají, zaplétají a rozchází v každém druhém domě, možná i v tom prvním... že půda je půda a kdo má, ten má. Tedy aspoň pro generace našich předků a v dnešní době asi pro ty, co jsou v tom tepaní od malinka. Pokud chcete čistou dávku realismu, před kterou kde kdo uhýbá, máte ji naservírovanou na malovaném talíři. Člověk si při čtení říká, tak už to není, to bylo dřív, ale ten červík tam stejně hlodá.. protože do hlav sousedů nevidíš. Těch necelých 250 stran ale utíkalo rychle (ve srovnání s posledně čtenou Bílou Vodou přímo tryskem). Navíc kniha není psaná spisovnou češtinou, ale nářečím z Vysočiny, protože nejlíp je to tak, jak autorce zobák narostl ale my, co na autorské spisovnosti nelpíme, tak s tímhle problém fakt nemáme. A jak knihy dopředu cíleně neprolistovávám, měla jsem na konci překvápko, to abych si to asi celé vizuálně dokreslila. Hodnocení: nečekejte humorné vesnické vyprávění, čekejte a seznamte se s českým venkovem, kde je dřina, pot a slzy.