Pláňata

Koruna plané třešně tam za vesnicí je zase slitá. Věděla jsi, že mé nejoblíbenější stromy jsou pláňata? Zahradní slavnost uprostřed července, samota v osamění. Bílá košilka plná plodů - pláňat. Stařena třešeň stále plodí. Nikdy jsi úplně neodešla z tohoto domu. Nikdy jsi v něm nezůstala..." Obyčejný příběh ze života navenek obyčejné rodiny, ve které ale nic není tak růžové, jak by si holky Pavlína s Janou přály. Matka je dost hysterická a labilní, táta oslizlý alkoholik. Holky vyrůstají bez opory a podpory rodičů a jejich cesta dospíváním je dosti trnitá. Jediným pilířem jsou pro ně dědeček s babičkou. Obě dospívající dívky se však přes nepřízeň osudu snaží jít svou vlastní cestou a být tím nejlepším, čím dokážou navzdory výchově být. A dětství a minulost nechat ležet pod prachem popela... Trochu trvalo, než jsem se začetla, což je zřejmě dáno tím, že je to obyčejný příběh ze života obyčejných lidí a nejsou v něm žádné velké zvraty, spíš tak pomalu plyne tak, jako sám život. Ve vyprávění se postupně střídají Pavlína, máma Alena a táta Jirka. Čím více jsem měla přečteno, tím více jsem si představovala film Pelíšky, jen o let později v čase. Téma i doba dění mi je blízká, Petra je prostě Paní spisovatelka a umí psát tak, že má člověk pocit, že v té rodině žije také. Děj není nijak pěkný, vykresluje život dvou dcer a rodičů, kteří spolu i mezi sebou mají nehezký vztah a působí to na člověka až depresivně. To já v knížkách poslední dobou asi vyhledávám, ráda se v tom plácám s hlavními postavami. Závěr vyprávění mě nijak nepřekvapil po tom, co si hlavní postava zažila a hodně mi to připomnělo závěr jiné knížky, a to "Les v domě" od Mornštajnové. Knížku určitě můžu doporučit, a to i těm, kterých se tato doba přímo nedotkla a slyšeli o ní jen z doslechu. Hodnotím zaslouženě 4,5 ⭐