Děsivé důsledky (Defekt)

Výborná sbírka děsivých příběhů. Smekám a dávám 5 hvězdiček. Povídka "Ještě" u nás už jednou vyšla. V nějaké antologii v 90. letech. Takže už jsem tak trochu věděl, co mám od autora čekat. Možná by bylo dobré vydat i nějaký román...

Kniha několika povídek z různých období autorovy tvorby. Osobně jsem si knihu užila, protože tenhle styl hororových příběhů mám docela dost ráda. Netřeba armáda zombíků, ani potoky krve. Nádherné mrazení v zátylku se dostaví i tak… A stačí k tomu mnohdy velice málo. Zdánlivě obyčejný den… či zdánlivě obyčejná noc… Zdánlivě obyčejná věc… Zdánlivě obyčejná situace… Jenže zde si nikdy nemůžete být jisti, kdo nebo co vás nečekaně překvapí a totálně se vše… podělá… Jediné, co mi trochu vadilo, bylo to, že se dalo předem vydedukovat velmi snadno podle formy vyprávění to, kdo přežije a kdo bude mít smůlu… Ale to je jen takový detail, který nemá vliv na super zážitek z knihy.

"Tímto úvodním výborem se představuje opravdová legenda, dosud utajený svébytný autor, kterého by měl poznat každý, kdo chce mít přehled o současné temné fantastice.“ Sbírka prostřednictvím 19 povídek mapuje padesát let tvorby autora, jehož doménou nejsou hektolitry krve, kvílení duchů, nebo hladová monstra, nýbrž městská i venkovská paranoia, neklid a tíseň, rozklížené vztahy, děsivost cizích míst a neznámých lidí, hrůza každodennosti a nespolehlivost smyslů. Ramsey Campbell je autor odkojený Lovecraftovou tvorbou a na jeho povídkách je to velmi citelně znát, obzvláště na těch raných, kde se jeho styl snažil napodobovat. Například hned v první povídce „Pláň zvuku“, která celou tu parádu odstartuje, se objevuje nechvalně proslulý Necronomicon a snaha navázat kontakt s tvory z jiné dimenze. Dalšími podobně laděnými kousky jsou „Hrůza pod Warrendownem“(o uctívání cizích božstev) a „Ta druhá jména“, kde je lovecraftovské téma hozeno do modernějšího hávu, ale rozhodně tím neztrácí nic na své děsivosti. Tuhle povídku bych si dokázal představit rozpracovanou do plnohodnotného románu. Vedle Lovecrafta autor rozvíjí i odkaz otce klasických duchařských příběhů, spisovatele M. R. Jamese (povídka „Průvodce“), a navazuje na svůj další vzor, velšského spisovatele Arthura Machena (povídka „Místo zjevení“). Campbell umí své děsy nejlépe využít v uzavřeném prostoru, klasicky pak ve starých opuštěných obydlích. Takové jsou povídky „Na Lornském panství“ (o muži, který absolvuje nezvyklou prohlídku starého šlechtického panství, jejímž průvodce je sám zesnulý lord), „Mezi anděly“ (o dvou postarších sestrách vracejících se do rodného sídla, aby se podělili o zděděný majetek a zavzpomínaly na staré časy), „Pomoc“ (kde moderátor nočního rozhlasového vysílání následuje podivného houslistu do opuštěného domu), a nebo dvojice povídek krystalicky čisté hrůzy „Blahopřání“ a „Napřed zavolej“. Campbell se mnohdy pohybuje i v dětském světě, kde se hlavní postavy musejí se svými běsy vypořádávat zcela sami, bez jakékoliv naděje na pomoc ze strany dospělých. Za zmínku určitě stojí povídky „Komín“ (o tom, že vánoční svátky mohou být pro některé děti velmi traumatizující, hlavně v případě, že mají ve svém pokoji krb ústící do komína, v němž neustále něco šramotí), „Měsíce“ (kde se parta dětí zatoulá v lesích, ale na(ne)štěstí potkávají lesníka, který jim neváhá pomoci), nebo „Willy Anorak“ (opět parta dětí a potemnělý přístřešek v parku, pod kterým zemřel bezdomovec). Ve sbírce najdete i povídky, které mimo svou děsivost obsahují i notnou dávku perverze. Jedná se o povídky „Ještě“ (o stařence, která potřebuje od kolemjdoucího pomoci dostat se zpět do svého domu) a „Milovníkův návrat“ (o dívce, kterou to po nocích táhne za tajemným Milovníkem). Za naprosté vrcholy sbírky považuji povídky „Vzorec“ (páreček umělců se nastěhuje do venkovského stavení, aby zde tvořili, ale jejich práce je neustále narušována výkřiky ozývající se z okolní krajiny), již výše zmíněna „Ta druhá jména“, „Společník“ (o muži trpícím úzkostnými stavy, který svou dovolenou tráví návštěvou lunaparků), kterou Stephen King ve své knize Danse Macabre označil za „patrně nejlepší anglicky psanou hororovou povídku za posledních třicet let“ a „V pytli“ (o muži, jehož pronásledují vzpomínky na incident, který se odehrál v jeho dětství). I když pro někoho mohou být Campbellovy podrobné popisy poněkud zdlouhavé, myslím si, že pro budování atmosféry je to nezbytné, a že sbírka nemá slabého místa, což je určitě také dáno tím, že povídky pro toto vydání vybíral sám autor a jak píše Milan Žáček (který kromě dvou povídek celou sbírku přeložil) ve svém doslovu v knize "povídky v této sbírce jsou úvodem, čítankou klíčových, oceňovaných věcí, jimiž se Campbell proslavil, a jelikož patříme k hrstce evropských zemí, kde Ramseymu Campbellovi dosud nevyšla žádná kniha, můžeme v ní vidět první splátku velkého dluhu, který vůči tomuto autorovi čeští nakladatelé mají.“ Musím říct, že Campbell je mistr ve svém oboru a jeho poetické popisy anglické venkovské krajiny a pochmurných starých domů je opravdovým čtenářským zážitkem. Povídky je třeba si náležitě vychutnávat a tudíž doporučuji, abyste si je dávkovali postupně a před četbou každé z nich si nejprve vytvořili tu správnou atmosféru - nejlépe v pozdních hodinách, kdy vše kolem vás utichá a zneklidňující výjevy ze stránek knihy nabývají realističtějších obrysů. Ve své knize Danse Macabre Stephen King o Campbellovi také uvedl: „Campbell je sečtělý v oboru, který přitahuje příliš mnoho komiksových mozečků, elegantní v oboru, kde mnoho autorů – mě nevyjímaje – tíhne k upocené melodramatičnosti, uhlazený v oboru, kde i řada jeho nejlepších reprezentantů často podléhá licoměrným a hloupým pravidlům kompozice fantastického textu.“ Tohle dílo se vážně povedlo. Věřím, že stejně jako u mě bude slavit úspěch i u ostatních čtenářů a brzy se tak dočkáme některého z Campbellových románů.