Džinové

Mnoho tureckých rodin přišlo v šedesátých letech do Německa za lepším životem, ale byl pro ně skutečně lepší? To nám autorka ukazuje na příběhu jedné takové rodiny. Otec Hüseyin pracoval třicet let v Německu a konečně se mu podařilo uspořit dostatek peněz, aby si koupil byt v Istanbulu a mohl se tak vrátit, kam patří. Bohužel, první noc v novém bytě umírá a my sledujeme jeho manželku a čtyři dospělé děti, jak se schází, aby se s otcem naposledy rozloučili. Je to román plný rodinných tajemství, trápení, zranění, ale i touhy. Příběh nám postupně vypráví jednotliví členové rodiny a čtenář si tak dohromady poskládá příběh rodiny, která žije vedle sebe, nikoliv však spolu. Každý z nich má svůj zajímavý příběh a teprve, když se dostaneme na konec, vše se skvěle propojí a odhalí se všechna tajemství. Je to kniha o tom, jaké to je žít v cizí zemi, i když jste se v ní třeba narodili, nemusí se pro vás stát nikdy tím pravím domovem. Je to o hledání sama sebe i svého místa na světě, ale hlavně ve své rodině. Celý příběh je silný, smutný a bolavý. Zaplavily mě emoce, při čtení mi bylo opravdu smutno, obzvláště u některých příběhů, které mě skutečně chytly za srdce. Kniha je krásně napsaná! Ze začátku je to příval slov, která se na vás valí a musíte je všechny pochytat. I přes smutný příběh jsem si neskutečně užívala krásné věty. Myslím, že i překlad Viktorie Hanišové, jejíž knihy mám moc ráda, příběhu velmi pomohl. Džinové jsou knihou, která mě zasáhla a kdykoliv se na ní jen podívám, budu cítit bolest Hüseyina, Ümita, Sevdy, Peri, Hakana i Emine.

Autorka se vůbec nebojí otevřeně hovořit o silně tabuizovaných tématech soudobé společnosti, o to víc vystupňované ve vnímání samotnými muslimy – sex, drogy, transgender, homosexualita, emancipace, promiskuita, postavení žen a feminismus. To vše v nefalšované kráse. Hooooodně silná kniha!