Návrat

"Nevím, Pane Bože, jestli ta noc byla čistá, nebo nečistá. V každém případě byla ale krásná. Ta ptačí křídla ve mně nabrala na síle. Odpusť mi, že jsem si Karin dnes v noci nechala pro sebe. Ty jsi Bůh, který dává i bere, a právě tahle tvoje moc mě tak děsí. Můžeš mi sebrat, cokoliv chceš. Od člověka prý žádáš hořící srdce, to ale může hořet jen v těle. Teď už to vím." Jana ukončí počínající vztah kvůli náhlé fanatizaci Bohem. Složí věčné sliby a ocitá se ve schátralém klášteře, kde se její iluze o skvělém životě řadových sester plném bezmezné víry a důvěry v Boha začíná pomalu a jistě rozplývat. Stále pochybuje o svém rozhodnutí nechat se zavřít do kláštera a schází jí radosti běžného života, o které se dobrovolně připravila. To vše, dokud nepozná Karin. Hodnotit tuhle knihu je pro mě těžké, protože mám Petru jako autorku hrozně ráda. Vydání Návratu jsem vyhlížela s velkým očekáváním a to bohužel nebylo naplněno. Téma kláštera je zajímavé, ale při čtení dost nezáživné a postavy se slévají jedna do druhé, ani jména tomu moc nepomáhají. Pamatuji si charakterově ze sester jen Helenu díky jejímu nářečí a pak Aničku a Hyacintu. Další jména si sice pamatuji, ale nedokážu je přiřadit ke konkrétním postavám. Kdybych nedávno nenavštívila klášter v Chotěšově, asi bych si moc nedokázala představit ani prostředí. Knížka mě začala bavit až někdy od první poloviny, kdy přišla na scénu Karin. Líbila se mi rozmluva mezi Janou a maminkou, kdy jí vysvětlovala pravdu ohledně její neúplné rodiny a příběh tak konečně měl nějakou tu zápletku a prostě, něco zajímavého. Naopak, co se mi nelíbilo, ba i trochu příčilo bylo, jak Janino tělo reagovalo na starého pana Ertla. Vážně se zaslíbí Bohu s pak se jí podlamují kolena i z někoho takového? Hodnotím 3,5⭐ z 5. #vira #zivotvklastere #lesbickalaska #pochybnosti

Přichází listopad 1989 a s ním i svoboda vyjádřit svou víru. Jana konečně může žít v klášteře, což byl její sen, její poslání. Brzy však zjišťuje, že není vše tak, jak si představovala. Návrat je kniha o víře, ale zároveň i o lásce. Knihy Petry Dvořákové mám moc ráda, líbí se mi, jak píše i to, jaká si vybírá témata. A ani kniha Návrat nebyla výjimkou. Navíc to, jak je graficky zpracovaná už samo o sobě je nádhera. Listopad 89 ovlivnil každý lidský život v naší zemi. Některý více, jiný méně. Tato kniha dává nahlédnout na život, který většina z nás vůbec nezná, proto může být pro čtenáře zajímavý. Život v klášteře není časté téma pro knihy. Poznáte tu, jak vypadají běžné dny mezi sestrami, dozvíme se, jak to v klášteře chodí, jaká tam jsou pravidla i mezilidské vztahy. Samotný příběh je spíše pomalejší čtení, není tu žádná velká akce, i když na druhou stranu jsem měla pocit, že se tu stále něco děje. Ale je to hlavně o myšlenkách a pocitech, které se v Janě odehrávají. Díky tomu, jak autorka píše, jsem se dokázala do hlavní hrdinky vcítit, prožívala její rozpory i pocity a emoce se na mě dokázaly přenést. Při čtení mi bylo smutno a nejraději bych Janě poradila a pomohla. Za mě určitě skvělá kniha, která donutí zamyslet se nad vírou a životě v klášteře, ale i nad běžnými problémy a starostmi.