Mimika

Miluju knihy od Sebastiana Fitzeka a konečně jsem se po dlouhé době k nějaké dostala. Krátké čtivé kapitoly, ve kterých se stále něco děje jsou jakýmsi podpisem autora spolu s originálními doslovy. ••• Příběh je šokující už od prvních stran. Napínavý a i přesto, že autor použil dost postav, čtenář se neztrácí. Další věc, kterou Sebastian zkusil jsou rozdělené stránky, tzv. „splitpages". Musím říct, že jsem se s nimi setkala poprvé a nevadilo mi to. Naopak to ozvláštnilo celou knihu. Některé pasáže se mi četly opravdu těžce. Ne z hlediska psaní autora (to je na jedničku), ale závažnost tématu, pro mě byla skličující. ••• Autor mě opět nezklamal. I když mě příběh nepohltil natolik, abych na něj nemyslela každou minutou a přímo se třásla na to až budu číst, ale i tak jsem velmi spokojená.

Tohle bylo velice zvláštní. Fitzekovi knihy miluju a strašně mě baví a hned se začtu. Ale tady nic. Tady jsem se nemohla začíst a nepotřebovala jsem číst dál a dál ( to až posledních 30 stránek u konce, jak to teda dopadne). Dobré bylo, že kniha je hodně čtivá a má extra krátké kapitoly, takže jsem knihu zvládla přečíst za den i tak. Konec byl teda mazec. Neuhádla jsem ani Rybáře a ani vraha rodiny. Z konce jsem dost smutná, je to hodně smutný a zvrácený konec. Většinou mě kniha nějak nesejme, tahle mě tedy trošku vzala. Každopádně tak či onak, mě tahle kniha nesedla a doufám, že další už zase bude pro mě výborná jako vždycky a budu do příběhu opět plně ponořená a začtená.