O hvězdách víš hovno

Kniha je velmi čtivá a poutavá. Co mě ale nejvíc dostalo jsou písničky, které knihu celou dobu provázejí, což dává knížce přidanou hodnotu. U filmů jsou písničky první věc, které si všímám, a tohle mě fakt potěšilo!

Patřím spíš mezi ty, jimž kniha nesedla tolik jako většině čtenářů. Přišlo mi to o ničem, respektive to, o čem to bylo, mi nepřišlo dostatečně zajímavé, aby to utáhlo rozsah přes 400 stran. Nezachránil to ani playlist, ani odpočet v kapitolách. Jen napínavé finále lehce pomohlo, ale to je tak malá část knihy, že můj celkový dojem nepřeváží. Zároveň ale tomuto debutu přeju, aby nezapadl a aby si našel cestu k co nejvíc spokojeným čtenářům a čtenářkám v cílové skupině, protože v rámci toho, co jim knižní produkce nabízí, je to určitě nadstandard. Navíc promyšlený, chytře a neškodlivě napsaný. Rád jsem si zavzpomínal na svoje roky na gymplu, díkybohu těsně před masivním nástupem sociálních sítí. Bavily mě interakce mezi postavami v partách.

První česká YA, která mě zaujala, přečteno za dva dny jedním dechem. Doporučuji.

Skvělá YA kniha od autora, kterého jsem do této doby neznal, těším se na jeho další díla. Knihu moc doporučuji.

Hvězdy jsou zaručeně to nejlepší, co český YA rybníček nabízí. Jsou skrz naskrz propracované, léta strávená nad nimi se za mě vyplatila natřikrát, ať už je řeč o trefných a vtipných metaforách, pečlivě vybraném playlistu, jehož písničky každá přesně navodí tu správnou atmošku, že se chvíli žulíte jak měsíček na hnoji a jindy byste se šli střelit. Je zároveň předaný dost netradičním způsobem, který mi skvěle vyhovoval. Nemůžu se nezmínit o mnohočetných opisech slov erekce a masturbace, které mě vždy rozesmály (“lomcování předkožkou” zůstává mým favoritem.) Výborné dialogy, hlášky u kterých se člověk ve dvě ráno směje nahlas a modlí se, ať nevzbudí lidi kolem sebe. Opravdový, realistický vyzobrazení středoškolských lásek, se všemi těmi trapasy a strastmi, jak si pamatujeme i my sami. Víc takových knížek v YA žánru, prosím pěkně. Finále, u kterého člověk nad čtvrtou ranní zapomíná dýchat. Smekám. Petr je perverzní perfekcionista a je vidět, že knihu psal s obrovskou láskou k tomu, co dělá. Dal do ní kousek sebe a mě nezbývá, než poděkovat, že o hvězdách konečně nevím hovno.