Recenze na knihu
Kód života Robert Plomin

Ještě jsem nezažila knihu, která má v sobě tolik informací, ale po přečtení mám pocit, že jsem se nedozvěděla nic nového. Kniha vypráví o tom, že DNA nás dělá tím kým jsme, ale zároveň obsahuje informace, které tento fakt vyvracejí. Sám autor píše, že byl od své rodiny tak odlišný, že si myslel, že je adoptovaný, vyšlo mu dle testů, že je velmi náchylný ke schizofrenii, ale nikdy jí netrpěl a netrpí ani v jeho velmi pokročilém věku. Dále tam pořád dokola opakuje větu " naše DNA a genetika říká to co je, ne to, co může být". Pokud by to byla pravda, nikdy by se nestal vědcem, jelikož by k tomu neměl genetické předpoklady a místo psaní nudných knih o vědě, by se potýkal se schizofrenií, byl chudý a inteligenčně zaostalý jako jeho rodina a žil v garsonce. A nebo s jeho druhou teorií ( jsme z 50% podobní svým rodičům a z 50% odlišní) si dokázal vědecky odpovědět proč je jiný, než jeho rodina a proč nepodědil vysoce dědičné choroby. Takže se ptám jak nás DNA dělá tím kým jsme, když jsme z 50% odlišní? Vždyť tento poznatek popírá název knihy ! Dle mého selského rozumu si myslím, že za těch 30 let nezjistil nic nového, co už před tím zjistili lidé před ním a aby ho tento čas nebolel, jeho emoční balast je tato kniha z které jsem se vlastně nedozvěděla nic obratného, žádný aha moment a myslím si, že kdyby se mu nestála ta příhoda s tou lodí ( popisuje jak ukončil výzkum, jelikož nenacházel nové odpovědi a šel se plavit po mořích a oceánů, bohužel jeho loď měla nehodu ) tak tato kniha nikdy nevznikne. Přemýšlím jestli tento pán věří v Darwinovy teorie, pokud ano, tak se ani nedivím proč mu tak dlouho trvalo najít nějaký zlom.

Tato kniha mě velice zklamala. Očekával jsem od toho něco jiného. Všechny informace jsou podány velice odborně a nesrozumitelně. Pro laika absolutně nepochopitelné. Z této knihy jsem si nic do života nevzal. Škoda.