Recenze na knihu
Dcery Lucy Fricke

Příběh o dvou kamarádkách, které vyrážejí na nedobrovolnou cestu do Švýcarska. Nemocný otec Marthy tam chce podstoupit eutanázii. Nic však není tak, jak to vypadá a cesta se protáhne přes Itálii až do Řecka. Příběh o ženách, které zaskočil střední věk a o otcích, kteří odcházejí až příliš brzy. Tak tohle byla jízda, vážení! A to nejen tím, že to bylo road movie (které mám mimochodem moc ráda), ale ten příběh byl tak ze života, že Vás to prostě musí zasáhnout. Kniha je o převážně smutných tématech, jako je umírání, alkohol, eutanázie, osamělost, ale také o veselejších jako vztahy, rodičovství, mateřství a láska. Příběh je plný super hlášek, někdy vážných, někdy plných černého humoru. Při čtení se budete smát, budete plakat, budete cítit smutek i pochopení. Bylo tam tolik moudrých vět, že ač moc „nelepíkuju“, v knížce mám plno záložek, abych se k tomu mohla kdykoliv vrátit. Opět nechci škatulkovat, ale knížku bych doporučila spíše těm, co už mají něco odžito a lépe se tak v hlavních hrdinkách najdou, ale na druhou stranu to zase těm mladším může přinést v určitých věcech něco jako prozření :-) Za mě je to jedna z nejlepších knih, co jsem letos četla, tolik emocí, co ve mně vyvolala, nemohla jsem se od ní odtrhnout a přečetla jsem ji na jeden zátah. Kolikrát jsem měla pocit, že bych si měla s Betty a Marthou sednout do auta a jet s nimi dál.