Recenze na knihu
Zápisník abstinentky Michaela Duffková

Co se stalo poté, co Míša absolvovala léčbu? Jak těžké je nepít a jak se na ni dívá okolí? Nejen to nám zodpoví ve své druhé knize. Předchozí kniha – Zápisník alkoholičky – mě rozhodně zasáhla, tak jsem se rozhodla, že si přečtu všechny tři díly. I tentokrát se zde dozvíme, kam až člověk může s alkoholem dojít, jak může dopadnout. Zároveň je kniha i inspirativní, neboť se ze začarovaného kruhu s alkoholem dá dostat. Dá to práci, ale možné to je. Autorka v této knize porovnává některé příhody, o kterých jsme četli v prvním díle. A nyní nám k nim řekne svůj názor, když se na ně podívá střízlivýma očima. Tato kniha však rozhodně není jen o Míše, dostane tu prostor hned několik lidí, kteří se vyzpovídají z toho, jak se jim alkohol dostal do života a co všechno podstoupili, aby se od něj dostali pryč. Musím se přiznat, že nejednou jsem se u knihy zamyslela nad tím, zda je mé občasné víno ještě v pořádku, nebo zda už to není za hranou…

Po přečtení Zápisníku alkoholičky, jsem se rozhodla pustit se rovnou do Zápisníku abstinentky. První byl sondou do příběhu samotné autorky. V této knize jsou čtenáři poskytnuty skutečné příběhy lidí, kteří se dokázali zvednout ze dna a se svou závislostí bojovat. Oceňuji jejich upřímnost a statečnost. Jejich osudy jsou velmi silné a místy jsem byla opravdu překvapena, jak málo stačí k tomu aby člověk létal v pořádném maléru. Kniha je doplněna i o vyprávění samotné Míši. Některé pasáže jsou spíše poučné, což jim ale neubírá na čtivosti a zajímavosti. Nejvíce jsem si užila část, kde jsou úryvky z prvního dílu, na které Míša s odstupem času reaguje a zamýšlí se nad tím, co by udělala jinak. Mě osobně Zápisník abstinentky zaujal o něco více než Zápisník alkoholičky. Oceňuji autorčinu snahu, čtenáři předat něco navíc, něco ho naučit. Je úžasné, že se Míša snaží motivovat ostatní a šířit osvětu mezi lidi dál - ať už prostřednictvím knihy, blogu nebo sociálních sítí.