Recenze na knihu
Pokřivená zrcadla Diana Urban

3,5* Pokřivená zrcadla ve mně vyvolávají rozporuplné pocity, na jednu stranu se kniha čte opravdu dobře, je přímočará a napínavá, na stranu druhou nepřinesla, alespoň pro mě, nic nového pod sluncem. Než se dostanu k hodnocení, tak bych rád uvedl, že nemám rád škatulkování. Kniha je označená jako variace na Deset malých černoušků, nebo tedy na Bylo jich deset, abychom byli korektní. Rozhodně bych ji k legendární knize Agathy Christie nepřirovnával, myslím, že by jí to mohlo spíše uškodit. Stejně tak srovnání se Snídaňovým klubem je mimo. Jedná se prostě o poměrně originální, svěží a napínavý YA příběh skupiny středoškoláků, kteří řeší své problémy v situaci, do níž by se asi nikdo nechtěl dostat. Navíc dává nahlédnout do amerického školství, což je taková sázka na nejistotu, kdy rodiče dětí netuší, jestli se jejich dítě vrátí domů živé a zdravé. Sláva střelným zbraním... (irony) Ústřední myšlenkou knihy je šikana, která je stále i ve 21. století vážným tématem a nezřídka kdy končí smrtí šikanovaného, ať už kvůli nevydařenému "vtípku", nebo protože si sám ponižovaný sáhne na život. Přestože se o šikaně v poslední době mluví víc, domnívám se, že je to stále málo, proto každopádně vítám jakoukoliv knihu, která se tématu věnuje. Na šikaně je zákeřné, že si šikanovaní dlouho ani nemusí uvědomit, co se děje, stejně tak jejich okolí si mnohdy ničeho zvláštního všimnout nemusí. Šikanátoři bývají důmyslní, mohou vypadat jako vaši nejlepší přátelé, a přitom jsou to vlci v rouše beránčím. Příběh samotný se dělí na dvě časové linie, ta první, současná nás zavádí do restaurace, ze které se nejde dostat, a druhá popisuje události předtím, než je šestice uvězněna. Skákání v ději tak dodává na čtivosti a odkrývá charaktery postav, které jsou dle mého názoru poměrně dobře vypracované. Nejvíce se čtenáři podívají do hlavy Amber, která je vnímána jako ústřední postava. Poodkryjí se její pocity po smrti sestry, její touha dostat se na vysněnou školu, hluboká láska k hudbě a její víceméně dobré srdce, které by rádo vycházelo úplně s každým. Na druhou stranu je až neuvěřitelně naivní a jeden by řekl, že po tom všem, čím si prošla, si bude dávat větší pozor, jaké lidi si pouští do života. Závěr knihy je překvapující tak půl na půl, a kdybych prozradil víc, už bych spoileroval. Dle mého se kniha autorce povedla, je to napínavé čtivo, které však přečtete poměrně rychle, a to i přes téměř 400 stran. Celkově bych hodnotil jako lepší průměr, postavy fajn, nápad fajn, téma šikany super, mluva puberťáků je autentická, včetně vulgarit, to je vše ok - ale je to místy už trošku překombinovaný, občas skoky do minulosti působí nezajímavě, chování některých postav naprosto unlogical apod. Co se maximálně vydařilo, je obálka. Kniha je určena spíše mladším čtenářům, kteří ještě uvěří bezbřehou naivitu hlavní hrdince. Ale svým způsobem si ji stoprocentně užijí i ti, kteří mají rádi únikové hry a rádi sledují snahu druhých dostat se z, na první pohled, bezvýchodné situace.

Nejlepší kniha za poslední dobu

Hodně překvapivý konec. Kniha se čte hezky.

Knizka me opravdu nadchla, musim rict, ze jsem byla do cteni tak zazrana, ze jsem ji mela prectenou driv, nez bych cekala. Opravdu skvela knizka, kde nemate zadne poneti, jak to dopadne (z toho jsem byla asi nejvic nadsena, jelikoz u vetsiny knizek nebo filmu to poznam tak v pulce a pak me to prestava bavit) a u vse prozivate s postavami. Doporucuji!

Kniha se hezky čte a moc me překvapil ten konec

Příběh mi přišel příliš zdlouhavý.

Kto dobre pozná môj knižný vkus, tak vie, že Agathu Christie žeriem už prakticky od malička. No a jej veľdielo Deset malých černoušků je asi najväčšia klasika na svete a nedám na ňu dopustiť. No tak isto žeriem aj rôzne adaptácie tohto diela. Vždy keď má nejaké vyjsť, či už na televíznej obrazovke alebo knižne, neviem sa ho dočkať. Takže Pokřivená zrcadla od Diany Urban bola pre mňa jasná voľba. Trochu som sa tejto knihy obávala (iba nedávno som totiž prečítala veľmi nevydarenú "adaptáciu" černoškov s názvom Hodný holky umírají první), no a moje obavy sa čiastočne naplnili a čiastočne nie. Pozitíva: ▪︎Autorka má príjemný štýl písania, knihu som zhltla na jedno posedenie ▪︎Postavy a ich charaktery sú síce typické tínedžerské klišé a až tak ma nenadchli, no boli dobre vykreslené a uveriteľné ▪︎Príbeh mal pekne vygradovanú zápletku, ktorej nechýbalo napätie ▪︎Páčilo sa mi, ako autorka spracovala problematiku ťažkej šikany a pomsty ▪︎Prelínanie súčasnosti a minulosti do seba dokonale zapadalo a nútilo ma to obracať stránky raketovou rýchlosťou Negatíva: ▪︎S knihou Deset malých černoušků má tento príbeh spoločné jedine to, že sa niekde zišla partia ľudí a nemajú odtiaľ ako vyjsť. A to je vážne málo. Inak je to úplne iný príbeh ▪︎Páchateľ tohto... počinu, je jednoducho extrémne predvídateľný. Prišla som naňho, no...veľmi skoro (nechcem spoilerovať). Chýbal mi tu moment prekvapenia, ktorý ku kvalitnej detektívne jednoducho patrí. Niečo, čo by ma prinútilo pomyslieť si, že toto bolo fakt premyslené, šokujúce alebo aspoň jemne prekvapivé ▪︎Záver knihy ma neoslovil. Autorka v ňom až príliš polopatisticky, doslovne a zbytočne podrobne vysvetlila motiváciu páchateľa a jeho prípravu celej pasce. Mala som pocit, akoby si autorka myslela, že jej čitateľom jednoducho nedopína... Ak sa teda odosobním od nálepky "variace na Deset malých černoušků", knihu hodnotím ako takú príjemnú, nenáročnú YA detektívku na jedno popoludnie, ktorá neurazí, ale ani nenadchne. Ale tá obálka je top :).