Recenze na knihu
Život s panikou Alžběta Bublanová

V této knize najdete krátké deníkové zápisky, kdy autorka popisuje svůj život s úzkostí, panickou atakou, se strachem. Ukazuje nám na běžných činnostech, jak může být život obtížný a jak, a zda vůbec, s tím jde bojovat. Upřímná, osobní, interní zpověď, která nám dává nahlédnout do pocitů a myšlenek autorky. Při čtení mám pocit, jak kdybych si o těchto problémech povídala s kamarádkou, a navíc jsem celou dobu měla potřebu jí nějak pomoci. Myslím, že o těchto věcech je potřeba více mluvit. Spoustu lidí si myslí, že jsou „divní“ a „jiní“, jenom proto, že prožívají paniku a úzkosti. Pokud zjistí, že v tom nejsou sami, může jim to pomoci. Můžou problém pojmenovat a pokusit se ho zvládnout. Některé věci z knížky mě donutily se zamyslet, že jsem vlastně něco podobného také prožila, jen tím, že to nebylo tak silné, tak si to člověk ani neuvědomí. Strach a úzkosti jsou všude kolem nás. Člověk se s nimi musí naučit žít anebo s nimi bojovat, aby je zvládl. To, čím se vyznačuje panika mi připomíná citát z jednoho mého oblíbeného filmu: „Píše deník, ale nepíše si o tom, co se stalo, ale katastrofickou vizi toho, co by se mohlo stát.“ Pokud se chcete dozvědět víc o těchto stavech a jak s tím třeba můžete bojovat i vy, přečtěte si autorčinu zpověď.

Jsem též panikářka a tahle kniha mi ukázala směr.

Knihu jsem zakoupila díky "Knižní abecední výzvě". Jinak by mi nejspíše unikla... Jelikož i do výzev se snažím hledat knihy, které mě zajímají (aby nebyly doma jen kvůli výzvě, ale i kvůli četbě), sáhla jsem po této - několik let se potýkám s panickými atakami, depresemi a úzkostnými stavy. Potěšilo mě, že autorka stejně jako já, s těmi potvorami bojuje v podstatě bez léků. V mnoha situacích, které v knize (je psána deníkovou formou) jsem se sama doslova poznávala. Snad jediný rozdíl mezi mnou a autorkou je ten, že já zatím "nevyužila" sanitku. Spoustu situací jsem řešila v podstatě stejně či hodně podobně. Hodně myšlenek vyslovených v této knize s chutí podepisuji i já. Je to nejen takové vypsání se a sdělení svých zkušeností, ale zároveň rada a povzbuzení pro ty, kdo tak nějak neví, co s tím a nechce se jim být v pohodě jen díky lékům... Líbí se mi i styl jakým je to psané: žádná negativní energie. Naopak: čiší z toho optimismus, chuť žít naplno, víra v budoucnost... Celkově se kniha čte svižně, krátké kapitoly bez zbytečného "patosu", nehledejte v ní nějaké "odborné lékařské pindy", ač na konci pár slov od psycholožky najdete, což je fajn hlavně pro ty, kdo se s panikou zatím nesetkali, ale po přečtení by mohli nabýt dojmu, že se jich to třeba také týká... Plno lidí totiž ataku zažije, ale netuší, že to byla zrovna "ona".