Recenze na knihu
Pravá bluesová kočka Dominik Fiala

Velmi dobré, nemyslím si, že bych někdy něco podobného četla. Jde určitě přes víc žánrů než jen horor a na můj vkus je o něco experimentálnější než mám ráda (za to prostě musím ubrat hvězdičku), ale na druhou stranu je to osvěžující a něco nového. Místy drsné, vtipné, atmosféra je hodně hutná a ponurá a podle popisů pocitů a vůbec úhlu pohledu hlavní postavy mě dost překvapuje, že je autor muž, protože umí perfektně zachytit pocity osamění a odcizení mladé dívky. Ale nenechte se zmást - je to drsná, vtipná, cynická i melancholická jízda, které mezi řádky prosvítá touha a naděje a bude vás bavit. Zkusím další až budou.

Autorova díla už nějakou dobu znám, měla jsem to štěstí ho slyšet na několika autorských čteních které jsou spíše podobné divadelním vystoupením než čtením jako takovým. Pravou bluesovou kočku jsem přečetla za dva dny, to je u mně dost rychle. Kdyby to byl jenom obyčejný hororový příběh, kterých jsu tucty, i tak bych byla spokojená ale ono ne. U Dominika mně vždycky nadchne určitá poetika, křehkost, lidskost jeho děl. Nikdo jiný ze současných autorů mně nedokázal třeba dojmout uprostřed hororové povídky tím, jak zranitelná a osaměla hlavní hrdinka vlastně byla a jsem moc ráda, že jsem tohle našla i u Bluesové kočky. JEstli hledáte ,,obyčejný,, horor, tohle asi nebude pro vás. Na téhle knize a hlavně na autorově psaní není nic obyčejného. Zaro je ale vážně hodně originální a vymyká se. Není to ,,jen,, horor. On si nehraje na škatulky a žánry a je to setsakra dobře. Jeho psaní je i temné a drsné, ale především je lidské a krásné. A rády bych ještě vyzdvihla jeho práci s postavami a hlavně dialogy které umí být i hluboké, i vtipné.Moc mu to přeju a ještě o něm určitě uslyšíme, protože je to člověk na svém místě.

Neotřelé, opravdu velmi originální. Temné, drsné a zároveň vtipné,nemůžu se dočkat dalších knih autora. Pokud váháte, jděte do toho!

Naprosto originálně napsaný horor, který vás donutí přehodnotit veškeré svoje smýšlení o realitě.

Putování mladé ženy Ashley Carriganové a světoznámé bluesové superstar Waltera Coltranea po stopách sériového vraha Harryho, který oběma nějakým způsobem zasáhl do života. Ashley zavraždil její nejlepší kamarádku a Waltera dokonce připravil o to nejcennější – o jeho život. Ano, Walter provází Ashley na cestě za pomstou jako duch. Walter navíc vlastní plášť samotné Smrti, čímž také neochotně přebírá její řemeslo, které ale dost zanedbává, a tak se stane, že lidé přestávají umírat. O plášť je však brzy připraven jedním z Harryho přisluhovačů a Smrt se vrací v plné parádě. Na čtenáře čeká cesta nabitá fantasy prvky, drsnými střety, vtipnými hláškami a filozofování o životě. Mezi dvěma hlavními hrdiny to navíc dost jiskří, takže si užijete i notnou dávku romantiky. Celý příběh je situován do Spojených států a jak název knihy napovídá, je prosycen silným bluesovým nádechem a lásce ke kočkám. „Lidi, co maj všechno, nikdy blues nepochopí. Blues je pro trpící lidi, pro lidi, co znají dřinu a bolest, co milovali a ztratili. Blues není jenom hudba, je to terapie duše. Je to kouzlo.“ I když je Dominik Fiala bezesporu schopný spisovatel a kniha je dobře napsána, bohužel mě tímto dílem moc neoslovil. Je otázkou, zda je problém pouze ve mně (dle hodnocení ostatních čtenářů nejspíš ano), ale přišlo mi, jako kdyby se toho v knize zas tak moc neudálo a byla pouhým startem nějakého většího celku. Možná to autor tak zamýšlí a v budoucnu se dočkáme dalších navazujících příběhů.

Jediná věc, kterou bych vytkl je, že to bude ještě chtít určitě pokračování ba dokonce třeba prequel. České autory v podstatě nečtu. buďto je to neoriginální škvár plný laciného humoru a nebo a to jsem si myslel hlavně o autorech hororu poflakujících se kolem nakladatelství Golden dog, je to banda kamarádů, co se poplácávají po ramenou a vzájemně si říkají, jak jsou dobří, ale vlastně v literatuře jako takové neobstojí. Jenže Dominik doopravdy umí psát a nebojí se tvořit originální a nové, nevyčpělé věci. Nenapadlo by mě, že je to český autor. Celkově mám z nakladatelství Fobos dobrý dojem a to jsem jejich věci v minulosti nemusel, ale dost se lepší. U knihy jsem se zasmál, ale byl jsem i dojatý. Není to horor jako takový ale to se mi na tom právě líbí, autor se v daném žánru opravdu vyzná a obecně má na první pohled velmi dobrý vkus a v literatuře se vyzná. Trochu škoda, že se kniha ne úplně dobře hledá - v Knihy dobrovský jsem jí našel až na několikátý pokus a dost zastrčenou, tak si říkám, jakým způsobem firma cílí na svoje vlastní knihy. Protože tahle na to má a je škoda, že si jí náhodný kolemjdoucí nemusí všimnout. Líbí se mi i délka. Dokonce by mohla kniha být i delší. Za mě jedno velké doporučení a pokud tohle někdo čte - zkuste Bluesovou kočku, potěší vás.

Knihu jsem dostal od manželky a řekl jsem si proč to nezkusit. A musím říct - klobouk dolů. Určitě to není kniha pro každého, to si dokážu představit z víc důvodů ale oceňuji kreativitu, s jakou je napsaná, efektivní způsob vyprávění, velmi sebevědomý a promyšlený svět a hlavně - a to se u hororů stává docela často - příběh není klišé. Nekonají se zde žádné strašidelné domy ani bezhlavé násilí - to tam teda samozřejmě je, ale je účelné a slouží svému cíli, není prvoplánové. Skvělé odkazy na popkulturu ve stylu Kinga a zasvěcené odkazy na hudbu, na první pohled je to netradiční kombinace ale prvky všech těchhle žánrů do sebe moc hezky zapadají. Koukal jsem, že se jedná o komerční prvotinu, tak doufám, že se toho od autora ještě dočkám víc - a to, věřte mi, málokdy přibírám do svého kroužku oblíbenců někoho nového. Ani nejsem hororový fanoušek jako takový, ale vážně mě tu bavil ten žánrový přesah, konečně něco svěžího. Pátou hvězdičku dávám hlavně proto, že jako debut je to vážně dost dobré.