Recenze na knihu
Moje upřímná posedlost jménem anorexie Petra Lukešová

Bylo mi ctí, že jsem si mohla knihu přečíst jako první. Přečetla jsem ji jedním dechem. Vtáhne Vás do příběhu a už z něj nepustí. Čtenářovi se zde otevřou dveře do mysli anorektičky a jejího pohledu na svět. Rozhodně doporučuji k přečtení. Člověk pak alespoň lépe pochopí, jak se nemocný/nemocná cítí, že to není "výmysl přestat jíst".

Moc krásně napsaná kniha, na kterou jsem se těšila, Petru sleduji přes sociální sítě už nějaký ten rok a abych byla upřímná, text jsem občas opravdu silně procítila, knížku jsem přečetla za 3 dny a moc dobře se četla, děkuji Petře za odvahu vydat do světa tak citlivou a náročnou část z tvého života, věřím se se kniha dostane do rukou těm lidem, kteří ji budou potřebovat a také věřím, že díky ní pochopí, že v takovéto či podobné situaci nikdy nejsou sami, ještě jednou díky, Petro.

Ač většinou čtu jiný žánr, tak musím říct, že mě tato kniha pohltila a přečetl jsem ji jedním dechem. Autorka v ní popisuje svou cestu, kdy bojuje s Annou a dalšími životními nástrahami. Má můj velký obdiv, jak se se vším dokázala vypořádat a ikdyž ta cesta nebyla a není jednoduchá, nepřestává bojovat a jde krok za krokem. Určitě knihu doporučím svým známým, protože za to rozhodně stojí.

U knihy jsem několikrát brečela, bylo mi Petry líto. Téměř každý člověk touží po lásce, po pozornosti blízkých lidí....

Ke knize jsem se dostala díky štafetě. Chtěla jsem si ji přečíst protože jsem nutriční terapeutka a chtěla jsem vidět pohled z druhé strany. Čtivé. Přečteno za jediný den. Kniha o utrpení, bolesti a sebetrizneni. Divím se jak to mohla jedná mladá holka všechno prožít a hlavně přežít. Zkazilo mi to, co vše člověk s anorexií cítí a jak svou nemoc vnímá

Autorka nám předkládá osobní příběh a popisuje, co ji dohnalo k anorexii a jaký byl život s touto nemocí. Ale i o tom, čím vším, si musela životem projít – týraní vlastního těla, toxické vztahy, násilí, pocit méněcennosti i pokus o sebevraždu. Petra se pokouší najít samu sebe i smysl života. Uf, toto byla silná kniha a obdivuji Petru, že svůj příběh otevřeně předkládá všem čtenářům. Od prvních stránek se mi draly slzy do očí a během čtení mi bylo smutno a zároveň jsem Petře fandila, aby vše zvládla. Její příběh jsem prožívala nejen jejím pohledem, ale i díky tomu, že jsem matka, tak jsem se dokázala vcítit do pocitů její maminky. Je to nepředstavitelné z obou stran, když Vás pohltí nemoc, a i Vaši nejbližší jsou bezradní a nemůžou Vám nijak pomoci. Je to ve Vaší hlavě a nejde to ven. Ještě teď, když po dočtení píšu tyto řádky, mám slzy na krajíčku. Jsem moc ráda, že je Petra tam, kde je, že je z ní silná žena, která se s anorexií dokázala poprat, i když ví, že na ní může stále někde číhat. Věřím, že tato kniha by mohla pomoci, byť třeba jediné dívce, která se cítí stejně. Když pozná, že v tom není sama a že se to dá zvládnout…. Petro, děkuji za Váš příběh a do života přeji už jen to dobré.

Dobrý den tato kniha byla nejlepší co jsem kdy četl .. všechno moc hezky napsané,a pravdivě jak to v životě chodí ,,autorka je skvělá jak to napsala má můj obdiv honza