Recenze na knihu
Nespoutaná Aljaška K. A. Tuckerová

Krásně napsaný příběh o dívce, která musí čelit řadě různorodých situací a zároveň krásně popsaná příroda a život na Aljašce. Občas ukápla i slzička.

Nespoutaná Aljaška mě dostala v mnoha ohledech - za prvé je to emocionálně nabitý příběh, dost možná u něj uroníte i nějakou tu slzu. Není to zdaleka jen o lásce, ale i o vztazích s rodiči, o přátelství, sousedských vztazích, sounáležitosti. Nechybí nádherná divoká příroda, dozvíte se spoustu informací o tom, jak se na Aljašce žije. Na své si přijdou i milovníci letadel. A rozhodně se i zasmějete. Slovní přestřelky mezi Callou a Jonahem neměly chybu. A Jonah? No která z nás by se nezamilovala do pilota s postavou yettiho a se srdcem ze zlata, že ano.

Velice krásný příběh. Sice na začátku, jsem si říkala, že jsem sáhla špatně, ale velice rychle jsem změnila názor. Kniha mě úplně pohltila a velice ráda se k ní zase vrátím.

Naprosto úžasná kniha, která se stala jednou z mých nejoblíbenějších, co jsem kdy četla. Je zde humor i dojetí. Postavy mají své chyby, ale stejně si je oblíbíte. Těším se na další díly.

Krásné čtení..

Krásná kniha, vřele doporučuji. Po dlouhé době kniha, u které jsem se zasmála i si pobrečela. Hlavní hrdinka mi byla i přes svou rozmazlenost hodně sympatická.

Uf. Zpočátku se mi kniha četla trošku ztěžka, možná to bylo tím, že to není úplně typ romantických knih, které čtu obvykle. Nicméně, jakmile mezi Callou a Jonahem začaly trošku tát ledy, tak to bylo parádní čtení. A ten konec? Tak to byl teda trošku masakr. Díky němu, i přes počáteční rozpaky, plných 5 hvězdiček a už se těším na druhý díl.

Krásná knížka, která přinesla všechny druhy emocí, od úsměvu k slzám. Snad se brzy dočkáme překladu pokračování série.

Velmi příjemný příběh, který se dobře četl a zaujal i přes to, že tento žánr obvykle nevyhledávám. Oddechovka, ke které se časem jistě vrátím.

„Nespoutaná Aljaška“ je příběh, který vás nejen vtáhne do divoké krásy drsné Aljašky, ale také do emocí, které se dotknou každého čtenáře. Calla, hrdinka z velkoměsta, která je zvyklá na pohodlí a bezstarostný život, se po letech odloučení vydává za těžce nemocným otcem, kterého téměř nezná. Kniha je fascinující cestou nejen za ním, ale i za nalezením sebe sama. Od první stránky je patrné, že Aljaška je tu více než jen kulisou – její síla a krása z knihy doslova dýchají a čtenář může cítit chlad arktických nocí i surovost místní přírody. Calla na Aljašce neustále naráží na místní tvrdé podmínky i na chladného bush pilota Jonaha, který ji považuje za městskou holku neschopnou přežít v divočině. Jejich střety jsou jiskřivé, plné ironie a neskrývaných antipatií, což dodává příběhu humor a napětí. Postupně mezi nimi vzniká pouto, které se přirozeně mění v hlubší vztah, přesto se nevyhýbá realistickým problémům a rozdílům mezi jejich životy. Láska i vztah k otci Callu mění, stává se z ní žena schopná čelit vlastním strachům a minulosti. Kniha tak nabízí nejen romantický prvek, ale i příběh o odpuštění, růstu a přijetí. Kathleen A. Tucker dokázala vytvořit dynamickou, citlivou a poutavou knihu, která vás rozesměje, rozpláče a donutí zamyslet se nad tím, co v životě skutečně znamená domov a rodina. Doporučuji ji každému, kdo touží po silném příběhu, kde se divoká příroda snoubí s ještě divočejšími emocemi.

kniha se mi líbila, přečetla jsem jedním dechem, dobrý společník na dovolenou

Tuhle knížku jsem si chtěla přečíst už před lety v originále, ale pak jsem se k tomu nějak nedostala a teď vychází u nás, takže samozřejmě, že jsem si jí chtěla přečíst. A nemůžu říct, že bych toho litovala, ale skákání nadšením do stropu se taky nekonalo. Na začátku mě děsně štvaly ty dlouhé a nezáživné popisy, které hlavně byly úplně zbytečné. K čemu mi byl popis místnosti na x stran, do které jsme vkročili jen jednou za celou dobu? K ničemu. Stejně tak typografická úprava knihy. Grrrr. Já chápu, že někde se zapomenou uvozovky, jsme jenom lidi. Ale tady ta míra překračovala snesitelnost toho, co mi přišlo únosné. A nesmím zapomenout zmínit i přímo logické neshody v textu. Calla má údajně alergii na mléko. Alergii na mléko? Taková věc neexistuje. Buď máte ALERGII NA KRAVSKOU BÍLKOVINU, kdy ale nejíte maso, takže to na Callu nepasovalo. Nebo máte LAKTÓZOVOU INTOLERANCI, kdy vám dělají špatně mléčné výrobky. A já chápu, že pro neznalce v tom může být bordel, ale od toho je redaktor, aby to pohlídal. Taky chápu, když člověk sám jedním z toho netrpí (jako já) tak to asi řešit nebude. Mě to ale fakt vytáčelo. Taky mě hlavně v první polovině vytáčela Calla, kterou jsem měla chuť proplesknout. Pak to ale bylo lepší. Romantika za mě rozhodně nebyla tahač knihy, ten přerod z hate na love mi přišel dost rychlý a neuvěřitelný a ani Jonaha jsem si nijak extra neoblíbila. Uchvátily mě ale popisy samotné Aljašky a ta úplně jiná krajina. Ve spojitosti s létáním a letadly, kterých je v knížce dost to bylo neskutečně originální a bavilo mě to, i když nejsem milovník ani jednoho z toho. A i když autorka moc nezvládla tu romantiku, rodinné vztahy tu byly moc hezké. To, jak k sobě Calla s Wrenem opět hledají cestu a celé to zapojení nemoci do toho bylo sice smutné, ale taky moc hezké a nadějné. Konec byl stejně takový, brečela jsem, ale jsem ráda jak to skončilo. Znovu bych si knížku asi nepřečetla, ale i tak se budu těšit na další dílo od autorky.

4,5 Romantika z mrazivé Aljašky. Kniha mě zaujala obálkou a také tím, že se tu objeví bush piloti. Líbily se mi popisy okolí, a hlavně jak tu skvěle byl vykreslen rozdíl způsobu života, jaký měli místní oproti těm z města. Měli úplně jiný přístup k životu, jiné starosti a myslím si, že tohle autorka tady vystihla skvěle. Je smutné, jak my někdy nadáváme na různá zpoždění, co jsme si zapomněli koupit v krámě, lékárně, i když tam takříkajíc kdykoliv můžeme zajít znovu, a přitom jsou lidé, kteří tohle ani nemají ve svém okolí a jsou odkázáni na pomoc ostatních. Calla je typická dívka z města, která si užívá všech jeho radovánek a spoustu věcí neřeší (tohle mě trochu zaskočilo – jak málo měla povinností, jak to měla s obchody, autem –  pro mě trochu zarážející v některých situacích), a najednou odjede na Aljašku, aby poprvé viděla svého otce, který je vážně nemocný a poznává tak úplně jiný život, než na jaký je zvyklá. Jonah je stejně jako Callin otec bush pilot, takový který přistane i tam, kde by si jiní netroufli. Hned jak Callu spatří, tak si o ní udělá nějaký obrázek, a schválně ji různě „zkouší“, aby zjistil, co v ní je. Upřímně některé jeho zkoušky mě celkem bavily, a na druhou stranu jsem ráda, že si to pak Calla nenechala od něj líbit a snažila se být mu soupeřem. Koho jsem později začala (řekla bych) obdivovat, tak byl Simon. Zezačátku byl takový nemastný neslaný a se svými otázkami hodnými jeho povolání až otravný, ale později jeho ochota, objektivita, nesobeckost způsobily, že jsem si ho oblíbila. Je to krásný příběh o lásce, odpuštění, hodnotách s pár humornými okamžiky, které vykouzlí čtenáři úsměv na tváři. Těším se, až si přečtu pokračování. Létání bush piloti je pojem pro létání ve ztížených podmínkách, zejména tam, kde není možnost přistání na upraveném letišti. Bush piloti dopravují lidi, materiál a potraviny do vzdálených končin bez infrastruktury, jejich práce je nutná pro přežití v nehostinných částech světa.

První zhruba půlka knihy mě nebavila, pak se to teprve dle mého názoru začalo rozjíždět.

Od K. A. Tucker u nás už pár knih vyšlo. Já četla pouze fantasy, ale už delší dobu mě obálkou, názvem a nadšenými ohlasy láká jedna z romantik. Calla se se svou matkou odstěhovala z Aljašky do Toronta, když jí byly pouhé dva roky. Od té doby otce neviděla. Nyní, v šestadvaceti letech, se rozhodne vrátit, když se dozví, že její táta velmi vážně onemocněl. Calla je z velkoměsta zvyklá na jiný život a změnu jí rozhodně neusnadňuje ani Jonah (talentovaný bush pilot). Není žádným tajemstvím, kde se příběh odehrává a autorka nádherně popsala prostředí a seznámila nás s bush piloty (létají na nebezpečná místa a na jejich práci jsou závislí obyvatelé ve vzdálených končinách mimo civilizaci). V tomto příběhu najdete jiskřivou romantickou linku, ale není to jen o lásce. Jsou tu krásně vykreslené přátelské a hlavně ty rodinné vztahy, které vás chytí za srdce a už dlouho mě nikde tak moc nebavil vývoj hlavní hrdinky jako tady. V Nespoutané Aljašce nechybí nic, co čekám od contemporary romance a zasloužila by si mnohem víc než jen pět hvězd.

Krásná knížka. Láska a k tomu popis,jak žijí lidé v této zemi.

Krásně napsaná a ke konci velmi emotivní kniha, určitě doporučuji.

Překrásně napsaný příběh plný humoru i těžkých okamžiků.

Od knihy jsem měla velmi vysoká očekávání, protože všude jen samá pozitivní hodnocení. Tak do 1/3 jsem neměla úplně ráda Callu, pak vlastně chvíli ani Jonaha, ale nakonec si to sedlo. Chemie mezi nimi fungovala. Calle je 26 let a žije se svou mámou a nevlastním otcem v Torontu. Z dětství si nese křivdu toho, že ji opustil její vlastní otec a dal přednost Aljašce a pilotování jako bush pilot ve své letecké firmě. V jeden den se pokazí úplně všechno - Calla přijde o práci, telefonát o nemoci jejího otce, se kterým nemluvila 12 let a rozchod s partnerem. Calla tedy odlétá na týden na Aljašku, aby navštívila svého otce. Tam poodkrývá tajemství rozchodu jejich rodičů a toho, proč s ní otec přestal komunikovat. Seznamuje se s Aljaškou, která je přesně taková, jak jí popisovala její máma. Nebo ne? Táty pravá ruka, další bush pilot, Jonah se rozhodne, že jí ten pobyt pořádně znepříjemní. Nebudu nic spoilerovat, protože kniha má velmi rychlý spád, tak ať si to můžete plně užít. Proč hodnotím 4/5? Mám 3 věci, které neprominu: moc rychlá romantická linka, málo celkového času Cally a jejího otce a ocenila bych ještě více z Aljašky. Ale něco mě utěšilo. Calla a Jonah mají ještě další díl Wild at Heart, tak to nebude všechno tak rychlé a plus také novelu Forever Wild, tak se na další díly moc těším, a očekávám, že hodnocení může jít ještě nahoru. Kniha je jednohubka, od které se nebudete chtít odtrhnout.

To bylo super a to prostředí.