Recenze na knihu
Hon na Bubáka Richard Chizmar

Píše se rok 1988 a mladý Richard Chizmar se po ukončení studií žurnalistiky na Marylandské univerzitě vrací do svého rodného městečka Edgewood, aby zde před svou svatbou pár měsíců pobyl u svých rodičů a pokusil se nastartovat vysněnou kariéru spisovatele. Edgewood se jeví jako ideální místo, kde by chtěl vyrůstat a žít každý. Idylka se však rozplývá ve chvíli, kdy se začnou ztrácet mladé dívky, jejichž těla jsou následně nacházena zohavená. Na městečko záhy padne strach a lidé se začnou navzájem podezřívat. Je totiž více než jasné, že sériový vrah, médii přezdívaný Bubák, musí být někdo, kdo moc dobře zná místní prostředí. Richard se stává celým případem doslova posedlý a aktivně se zapojuje do pátrání. „...nedokázal jsem z hlavy pustit skutečnost, že dívka, kterou jsem znal – i když jen zběžně -, byla zavražděna jen kousek od ulice, kde jsem vyrostl. Připadalo mi to jako ve filmu. Připadalo mi to jako noční můra.“ Celá kniha se hned od předmluvy, ve které čtenáře tahá za nos spisovatel a investigativní novinář James Renner, tváří jako true crime, tedy literární rekonstrukce skutečných zločinů, které se odehrály na konci 80. let minulého století. Už na začátku knihy je čtenáři prozrazeno, že bude pachatel po mnoha letech dopaden a odhalení jeho identity všechny šokuje. Čtenář je tedy po celou dobu ve střehu a napjatý jako struna, protože vrahem může být opravdu kdokoliv. To, že se jedná o fikci, kterou autor zasadil do známému prostředí svého rodného městečka, použil některé reálné události a postavy (včetně své rodiny, známých a kamarádů) a sám sebe obsadil do hlavní role, není už dnes žádným tajemstvím. Původně chtěl Richard Chizmar vše dotáhnout k dokonalosti ve stylu found footage hororu Záhada Blair Witch. V plánu měl vytvořit webové stránky a zveřejnit fiktivní články v novinách, které by případ podrobně rozebíraly a sledovaly. Od tohoto počínání ho zrazoval nejen jeho syn, který věřil, že by to skutečnému Edgewoodu nepřineslo nic dobrého, ale i nakladatel, který Chizmarův nápad ihned zavrhl. Na knize je znát, že je autor vášnivým čtenářem žánru true crime a svou knihu chtěl vést v podobném duchu. Nezbytnou součástí zmíněnému žánru je fotodokumentace, která ukazuje místa činů, popřípadě tváře pachatelů, obětí, blízkých příbuzných či vyšetřovatelů. Ani v Bubákovi nesmí tento prvek chybět a jelikož sám autor nikdy neměl rád ustavičné listování do fotogalerie nacházející se většinou na konci těchto publikací, rozhodl se čtenářům celou věc zpříjemnit a obrázky umístil za každou zakončenou kapitolu. Tím, že autor do fikce zakomponoval pořádný kus svého života (vzpomínky na dětství – klukoviny, všelijaká dobrodružství se svými kamarády a první lásky), je kniha prošpikována těžce nostalgickými a až bolestnými momenty, v nichž dokáže mistrně popsat odcházející dětství a na čtenáře tak přenést úzkost pramenící ze smutné pravdy života. „V tom nehybném bezčasí jsem si uvědomil, jak ohromný svět je okolo mě a že jednoho dne, a bude to brzy, opustím tohle místo, které jsem vždycky nazýval svým domovem, a postavím se na vlastní nohy. I moji kamarádi se rozprchnou do všech světových stran a některé už neuvidím a nepromluvím s nimi. Naši rodiče, bratři a sestry zestárnou a nakonec se s nimi také budeme muset rozloučit. Nikdy už nebude nic stejné.“ Richard Chizmar je velký obdivovatel Stephena Kinga. V minulosti byl jedním z mála autorů, kterému se poštěstilo s Mistrem spolupracovat a společně vytvořili trilogii o Gwendy. Není tedy nic divného na tom, že i v Bubákovi může čtenář narazit na spoustu odkazů na Kingovu tvorbu (nový román, na který se hlavní postava zrovna chystá, plakát filmu Prokletí Salemu a další). Jako pravému kingofilovi mi nemohl uniknout jeden velmi skrytý odkaz, který jako by odkazoval na universum Temné věže. A po pátrání na zahraničních webech mi byly mé domněnky potvrzeny. Více prozrazovat nebudu, ale hned mi dává větší smysl pokračování s názvem Becoming the Boogeyman, které vyšlo v originále minulý rok a věřím, že brzy si ho do knihovny bude moci zařadit i český čtenář. Příběh je opravdu vydařený, čtenáře drží po celou dobu v napětí a má skvělé a dojemné zakončení. Tuzemský nakladatel moc dobře věděl, že se mu do rukou dostal jeden z nejlepších žánrových počinů letošního roku a na kvalitě českého vydání rozhodně nešetřil. Musím zde vyzdvihnout výbornou kvalitu vazby, bílý papír vyšší gramáže a překrásnou obálku s přebalem. Tohle se vážně povedlo.

Hodně dobré, člověk by tomu věřil do posledního písmenka (naštěstí je příběh fantazií autora). Autor umí vtáhnout do děje, navíc ukazuje, co dovede zločin udělat s malou komunitou. Zároveň si na konci čtenář uvědomí, že se dalo ledasčemu zabránit, kdyby se udělalo jedno ze základních pravidel na místě prvního !!!!!!! činu.....

Kniha se dobře četla a děj hezky utíkal. Příběh je psaný velmi věrohodně a myslím, že kdo má rád true crime, tak si příběh užije, přestože jde o fikci. Každá kapitola je obohacena fotografiemi, které ještě zintenzivní prožitek při čtení.

Richard Chizmar, nakladatel, editor a hlavně spisovatel. Autor několika povídek, novel a spoluautor trilogie o Gwendy, díky které ho známe i v České republice. A nyní mu u nás vyšla další kniha, Hon na bubáka. A já, jakýmikoliv spoilery nepolíben, jsem očekával klasický osmdesátkový slasher. Nedočkal jsem se. Zato jsem dostal slušnou porci true crime, říznutou autobiografickým vyprávěním o životě samotného autora. Na rovinu se přiznám, že true crime nevyhledávám, nejsem zrovna fanoušek, ale tohle mi sedlo. Poklidný život na maloměstě v osmdesátých letech nejprve naruší tajemný fantom, který se vloupává ženám do ložnic a tam je ve spánku osahává a poté brutální vrah několika dospívajících dívek. A rozhodně nejde o light úmrtí. Paranoia, různé náznaky, strach, to vše postupně prostupuje celé městečko až do… Řekněme si to na rovinu, tohle jsem Chizmarovi sežral i s navijákem a nebýt doslovu, asi bych věřil, že vše bylo úplně jinak. A to nejen díky autentickému vyprávění, ale i dobové fotografie udělaly své. Za mě tedy docela spokojenost.

álezy zohavených dívčích těl s odříznutým levým uchem, číslice na místě činu i pověry o tajuplném strašákovi. Richard Chizmar, chlap co spolupracoval se Stephenem Kingem, napsal pozoruhodnou knihu na pomezí hororu a thrilleru. Příběh navíc podává stylem typickým pro true crime a do fiktivní zápletky se sériovým vrahem přimíchává momenty z vlastního života. Na papíře možná zní kombinace šíleně, ale v praxi funguje skvěle. Chizmar výborně vystihuje éru roku 1988, dobu kterou sám prožil jako chlap čerstvě po škole hledající sám sebe a snažící se prorazit na literárním poli. Pocity strachu a paranoidní nálady prorůstající městečkem čerpá také z vlastního života. V Edgewoodu sice nikdy neřádil sériový vrah, ale Phantom Fondler, chlap co se vkrádal do ložnic a osahával ve spánku ženy. A právě tahle reálná vzpomínka stále na počátku. Chizmar se však rozhodl, že jeho fiktivní fantom bude vraždit. V duchu true crime knih (zde mi naskakovala podobnost primárně s dílem Zmizím ve tmě), popisuje vlastní pátraní po vrahovi, rekonstruuje časové posloupnosti, výslechy lidí a události otřásající městečkem a nebýt doslovu a obecného povědomí toho, že se jedná o fikci, vše bych mu sežral i s navijákem

Vrazdy jsou popisovany opravdu precizne, dokonce i cele vysetrovani me vtahlo natolik, ze me fakt stvalo,kdyz jsem mela jinou oraci doma nez cteni. Chizmar je skvely autor, ale na konci knihy, kdyz jsem cetla doslov autora, jsem byla trochu zklamana z fikce, kterou nam popisuje.

Perfektní, jsem naprosto nadšená! Popravdě jsem tedy měla malinko problém se překousat přes trošku zdlouhavý úvod, ale pak příběh nabral neskutečné obrátky, nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Famózně napsáno, opravdu má člověk po celou dobu pocit, že příběh je skutečný. Na konci téměř každé kapitoly jsou fotografie, které působí velmi autenticky a uvěřitelnost knihy jen podtrhují. Spisovatel mistrně prolnul různé žánry a zároveň je propojil i se vzpomínkami, místy a lidmi ze svého skutečného života. Jako bonus je české zpracování knihy s kvalitním papírem, krásnou obálkou a konečně tiskem bez hrubek a překlepů, což je v poslední době spíše výjimka. Toto je opravdu skvělá práce spisovatele i českého nakladatelství, proto rozhodně 5/5!!!

Moc se mi líbila.

Tak tohle mi bohužel nesedlo. Fiktivní "true crime", kde se autor pasuje do role hlavní postavy a mixuje své reálné vzpomínky a zážitky s fiktivními událostmi. Jedním slovem - nuda. Jak styl psaní (jel jsem tam a pak jsem udělal to a to), neohrabané pokusy o popisy lidí a míst, které mi připadaly jako snaha napodobit Kingův styl (autoři jsou přátelé), samotný Bubák je na konci odhalen a není to nějaká pecka, která by vykompenzovala monotónní zápisy, které rozklíčování předcházely. Za sebe nemůžu doporučit.

Slibované napětí, které čtenáři nedovolí odejít od rozečtené knihy, jsem nějak vůbec nezaznamenala. Naopak, zdlouhavé a nudné popisování naprosto nedůležitých detailů mě neskutečně otravuje. Z dvacetistránkoveho popisu města, kde se celý děj má odehrávat, jsem půlku vůbec nečetla, protože to bylo nad mé síly. Momentálně jsem na straně 75 a knihu s klidem odložím nedočtenou. Svižný a napínavý děj si představuji bohužel úplně jinak.

Ačkoliv je kniha označena jako “true crime, jedná se o smyšlený případ, který je čtenářům podáván natolik důvěryhodně, že byste mu to sežrali i s navijákem. Navíc ze sebe autor udělal hlavní postavu celého příběhu! Příběh popisuje vraždy několika mladých dívek v malém městě v Marylandu. Richard Chizmar se vrací do svého rodného města a brzy se ocitá uprostřed zločinu. Napínavé, strhující a hlavně mrazivé čtení! Více o příběhu netřeba vědět, tohle si prostě musíte přečíst a prožít sami. Kniha je označována též jako horor a místy mě i dost mrazilo v zádech. Velký podíl na tom měli fotky, o které je kniha obohacena. Díky nim celý příběh dostává úplně jiný rozměr. Úplně na konci knihy najdete dovětek autora, který objasňuje, co ho inspirovalo k napsání tohoto příběhu - doporučuji přečíst až po dočtení knihy. Mohlo by vám to zkazit zážitek z knihy. :) Závěr byl pro mě překvapením. Podle goodreads vyšla autorovi minulý rok druhá kniha s názvem “Becoming the Boogeyman, která by měla hlouběji obsáhnout Robertovu posedlost po sériovém vrahovy (neboli bubákovi). Přiznám se, že jsem doteď o Chizmarovi nikdy neslyšela, ale jsem velmi mile překvapena, že dokázal napsat příběh, který se mi vryje do paměti. Určitě si ráda přečtu i jeho další díla, i to, které napsal se samotným Stephenem Kingem. :-) Za mě tedy opravdu velké doporučení pro fanoušky true crime. :-)