Recenze na knihu
Svátek hada Lucie Hlavinková

Na šťastně prožité dětství v Podkarpatské Rusi mohou Helena, Michal a Roman už jen vzpomínat. Osud se s nimi nemazlil. Dostanou se do mrazivé Moskvy, do gulagu, na bojiště druhé světové války i do poválečné Prahy. Podaří se jim ještě někdy pocítit naději a lidskost? Příběhy, které jsou inspirovány skutečnými událostmi, mám moc ráda. Svátek hada je kniha, která nám ukáže nelehké období našich dějin. Přináší osudy, které se staly, ač jsou k neuvěření. Jakmile knihu otevřete a přečtete prvních pár stran, je vám jasné, že hned potřebujete číst dál. Já jsem knihu už nedala z rukou, přečetla ji najeden zátah, i když jsem ji dočítala dlouho do noci, prostě jsem ji nemohla odložit a chtěla jsem vědět, jak to celé dopadne. Všechny postavy mi okamžitě přirostly k srdci. Záleželo mi na nich tak, že když jsem četla o jednom z trojice kamarádů, už jsem přemýšlela nad tím, kam se asi mezi tím dostal další z nich. Bála jsem se o ně, chtěla jsem vědět co dělají, jak se mají a nejraději bych jim pomohla, poradila a ukázala cestu, kudy dál… Kniha má spád, stále se v ní něco děje, nenechá vás vydechnou t. Je napsána velice poutavě a zároveň citlivě, lidsky. Je tu ukázána síla přátelství, lásky i rodiny. Nejednou jsem si pobrečela. Pokud máte rádi knihy z naší historie, pokud rádi čtete knihy o nelehkých a zajímavých lidských osudech, rozhodně by vás kniha Svátek hada neměla minout.

Miluji historické příběhy inspirované skutečnými událostmi. O autorce Lucii Hlavinkové jsem hodně slyšela. V knižním světě je hodně oblíbená a má na své psaní velmi kladné ohlasy. Mám doma ještě román Kdo šije u Podolské, ale tu si nechám na zimu a pak mě ještě hodně zaujal příběh – APATYKÁŘ – tu si musím ještě pořídit. SVÁTEK HADA: Jedná se vlastně o tři silné příběhy českých kamarádů z dětství, které nás provedou Moskvou, gulagem, poválečnou Prahou nebo Podkarpatskou Rusí. Helena, Michal a Roman pro nás odkryli své příběhy. Každého cesta za války i po ní zavedla někam jinam. Já musím přiznat, že jsem se vždy těšila až, zase začne vyprávět Helena. Její příběh byl silný, dojemný a její odchod s novomanželem do Ruska byl nervy drásající. Při čtení těchto pasáží jsem si div neokousala všechny nehty! To bylo tak celé nespravedlivé, až se mi tomu nechtělo ani věřit. Na tento příběh budu vzpomínat ještě dlouho, krásně čtivě napsané – měla jsem přečteno ani ne za den. Určitě doporučuji a moc děkuji za krásný zážitek.

Příběh třech kamarádů z Podkarpatské rusi Helena, dcera lékaře, Michal a Roman. Nerozlučná trojice. Jak odrůstají dětským střevíčkům končí i idyla bytí. Přichází válka a jejich cesty se na dobu rozdělí. Rusové si brousí zuby na krajinu, Helena se zamilovala do Rusa a Roman jde do války. Stalin a jeho praktiky, pracovní tábory na Sibiři a vězení. Z toho člověka nepřestane mrazit. Mnohdy si říkám, jestli Stalin nebyl ještě větší zrůda než Hitler….těžko soudit. Smutný příběh z období války velmi citlivě podaný s nádechem naděje na konci tunelu. Shledají se po válce Helena, Román a Michal? Přežijí gulag, hladovění a nelidské podmínky mrazu? Příběh se čte velmi rychle, je smutný dojemný, přesto se mi četl nějak líp než jiné knihy s touto tématikou. Jsem moc ráda za historické knihy. Z beletrie teprve zjišťuji, jaké mezery v dějinách Československa mám. Netušila jsem, že patřila v letech před válkou Podkarpatská Rus k naší zemi. Za konec jsem byla moc ráda I slza ukápla. Kniha je akorát dlouhá, není zbytečně natahovaná a zvládne ji přečíst i citlivější člověk, který se jinak těmto knihám vyhýbá. Doporučuji a děkuji.

Lucie píše překrásně, není možnost, aby svým spisovatelským umem nevtáhla čtenáře do děje. A hlavně se za jejími romány skrývají hodiny a hodiny bádání, pečlivé vyhledávání informací, zpracovávání rešerší, a to nejcennější – osobní rozhovory s pamětníky. O to více si její práce cením. Se závěrečnou kapitolou souzním, a stejně jako Jan, si i já vyčítám, že jsem se neptala a nezajímala více. Jenže v době, kdy se ptát ještě šlo, jsem byla pouhé hloupé mládě plácající si bábovičky na pískovišti.