Recenze na knihu
Muklové a Šlajsny Daniel Flasza

U knihy jsem se ještě nikdy takhle od srdce nezasmál. Vtipný humor v kombinaci s hořkou každodenní realitou mukla.

O některých knihách se moc nemluví, protože je to pro část čtenářů nepohodlné a ničí jejich vidění světa. A pak jsou knihy, které se nedají přehlédnout, protože jsou až příliš skutečné a někdy dokonce zářivé. Muklové a šlajsny od Dana Flaszy patří do té druhé kategorie. Je to kniha, která neškemrá o vaši pozornost, ale stejně ji získá. A pokud si ji otevřete, tak vás zneklidní, znechutí, dojme i rozesměje. A hlavně vás přiměje přemýšlet – o drogách, o svobodě, o vině, o systému, o člověku. Dan byl dealer. Pokud jste v určité době fetovali v Praze, je šance, že byl materiál od něj. Otevřeně to přiznává, stejně jako fakt, že skončil ve vězení. Nevymlouvá se. Neprezentuje se jako oběť. A právě proto ta kniha funguje. Je to přímá výpověď bez pokrytectví, bez autocenzury, bez chuti se zavděčit. Muklové a šlajsny je název, který sám o sobě odrazuje i láká. Mukl jako muž určený k likvidaci, šlajsna jako lajna kokainu. Dvě slova, která definují autorův životní oblouk. Dealerství a vězení. Dvě prostředí, o kterých se sice točí filmy, ale málokdy o nich mluví někdo, kdo to celé opravdu zažil. A ještě méně často o tom někdo píše – a píše dobře. Tahle kniha je čirá forma terapie. Ale neznamená to, že je to jen nějaký deník z cely. Je to výpověď, která má strukturu, rytmus a překvapivě silnou dramaturgii. Střídá se minulost s přítomností, euforie s pádem, královský pocit z nadvlády nad světem s realitou cely, kde se počítají cigarety a hodiny. Vyprávění je v jednu chvíli syrové a cynické, v jinou až filozofické. Vtipné i zoufalé. A to všechno působí nesmírně autenticky. Je jasné, že tuhle knihu mnozí nepřijmou. Ne kvůli jejím literárním kvalitám, ale kvůli tomu, kdo ji napsal a o čem je. Pro část čtenářů bude Dan navždy jen feťák a kriminálník. Jsou to lidé, kteří nevěří na vykoupení a druhé šance. I kdyby autor napsal něco, co by mohlo aspirovat na nejvyšší literární ocenění, nikdy mu to neuznají. Ale o to víc je důležité, že tahle kniha existuje. Protože ukazuje svět bez filtrů, bez zjemnění, bez přetvářky. A ten svět je často barvitý, ale taky špinavý, zkažený, pokrytecký. A právě to některé lidi děsí. Nechtějí vidět, jak realita vypadá doopravdy. Drogy jsou ve filmu a literatuře věčné téma. Fascinují, protože ukazují, co všechno člověk může být, když není svázán pravidly. A jak rychle se ta svoboda může změnit ve zkázu. V české literatuře ale podobných příběhů moc nemáme. A už vůbec ne takových, které by nepůsobily jako moralita nebo senzace. Dan Flasza neoslavuje fet, neglorifikuje kriminalitu. Ukazuje ji jako součást světa, který je reálný, ale o kterém se většinou mlčí. A zároveň poukazuje na to, jak moc je naše doba pokrytecká. Věděli jste, že se našly sáčky s bílým práškem na záchodech poslanecké sněmovny? A že v určitých kruzích jsou drogy běžnou součástí života? Tohle není kniha, která by to chtěla omlouvat. Ale je to kniha, která to říká nahlas. A díky tomu, možná dokáže i něco změnit. Rozhýbat kolečka, nechat padnout první kámen, spustit lavinu. Zároveň je nesmírně silná ve své druhé rovině – rovině vězeňské. Popisuje prostředí, které většina lidí zná jen z amerických filmů nebo ze zpráv. Ukazuje, jak vypadá český vězeňský systém, kdo v něm je, jak se tam lidé chovají, jaké typy trestanců existují. A taky to, jak moc ten systém nefunguje. Není nastaven tak, aby pomáhal napravovat. Často funguje jako mlýnek, který člověka semele ještě víc. A i to je důvod, proč je tahle kniha důležitá. Ne proto, že bychom měli být k delikventům shovívaví, ale proto, že bychom měli přestat předstírat, že všechno funguje, jak má. Zrcadlo si totiž nastavujeme jen velmi neradi. Dan Flasza možná nechtěl být spisovatel. Ale stal se jím. A tím, že napsal tuhle knihu, vstoupil do světa, ve kterém má své místo. Ne proto, že by měl všechno spočítané. Ale protože má co říct. A protože jeho výpověď má váhu. A klidně věřím, že jeho další texty budou ještě lepší. Protože talent rozhodně má. A pokud ho nezaplaší touha po efektu, ale půjde víc do hloubky, můžeme se dočkat velmi silné beletrie i literatury faktu. Ještě musím zmínit audioknihu. To, co se povedlo v audio verzi, je naprosto fenomenální. Výkon interpreta, rytmus, důraz, emoce i hudební složka. Jedna z nejlepších audioknih, které jsem kdy slyšel. A ideálně funguje právě ve spojení s tištěnou verzí. Když jedete autem, pustíte si audio. Když večer sedíte v křesle, sáhnete po knize. Vizuálně je povedená, i když redakčně by si zasloužila ještě jednou projít. A pokud si myslíte, že tahle kniha je oslavou zločinu, tak jste ji nečetli pozorně. Tohle je osobní zpověď, která se nesnaží ospravedlňovat, ale vysvětlovat. Snaží se ukázat svět z pohledu člověka, který tím světem prošel. A právě v tom je její síla. Není to text, který by vás měl uklidnit. Je to text, který vás má vyvést z komfortní zóny. A tím přesně naplňuje to, co od literatury chceme. Aby v nás zůstala. Aby nás rozdělila. Aby nás donutila mluvit. Díky, Dane.