Recenze na knihu
Čím temnější, tím lepší Stephen King

V rámci spolupráce jsem obdržela recenzní výtisk připravované knihy - po Kingově O psaní byl čas se konečně podívat, jak to tenhle velikán dělá v praxi. To, že jsem měla trochu strach už jsem zmiňovala, takže to nebudu nijak rozmazávat, ale sama jsem si nedávno řekla, že se chci tento rok víc věnovat povídkám - a jestli mi někdo dokáže ukázat jak na ně, je to rozhodně King. Obrovským překvapením pro mě bylo to, že se mi většina z nich líbila. Od několika jsem se nedokázala odtrhnout, chtěla jsem jen číst, abych se konečně dozvěděla, jak dopadnou. Zajímavé náměty, na povídky dost dobře vystavěné postavy a svižné tempo. Sedlo mi to, mám ráda tajemno, horory (scifi už teda trochu méně) a tady jsem dostala od všeho něco. Povídky, kterým bych dala 5 hvězd: Pátý krok, Pošuk Willie, Noční můra Dannyho Coughlina, Laurie, Chřestýši Kdybych to měla shrnout, je to sbírka povedených povídek (i když jsem jednu nedočetla, vůbec mě nezaujala). Pokud jste fanoušci Kinga, anebo stejně jako já chcete s jeho příběhy polehoučku začít, rozhodně bych tuhle knihu označila za správnou volbu. Až dostanu chuť na podobný vibe knihy, sáhnu po Kingovi? Nejspíš ano. Povedlo se mu mě tedy přesvědčit? Rozhodně ano.

Čím temnější, tím lepší je sborníkem, u kterého stejně jako u nejnovějších Kingových děl platí, že jsou skvělé, ale… Když jste jeden z nejprodávanějších a nejplodnějších romanopisců dneška s dekádami zkušeností a desítkami vydaných děl, není prakticky možné, abyste se v některých motivech třeba neopakovali. Nedá se samozřejmě říci, že by díla nebyla čtivá, autor má řemeslo v malíku jako málokdo jiný, rozhodně ale nejde o nervy drásající čtení. King si hraje, baví se, a vy budete s ním. Protože tak jako on zkrátka píše málokterý současný spisovatel. Tu načrtne zajímavou situaci a ponechá nám tak nerozpracovaný příběh, který ve vás ale chvíli zůstane rezonovat, aby o povídku dál přišel s něčím o desítky stránek delším a košatějším. Je to autor, který dokáže přicházet stále s novými nápady a byť některé motivy mohou být ošoupané, nikdy to nepůsobí hloupě, natož jako vykrádání sama sebe. Samozřejmě dojde na pořádně děsivé momenty, ale některé povídky zase dokážou zahřát u srdce. Nakonec. Předtím vás pořádně potrápí. A já opět musím přiznat, že jsem se bavil přímo královsky. Jak je u Stephena Kinga už tak nějak zvykem…

Srdce znalců jeho díla zaplesá, když z písmen nové knihy vyskočí jména městeček Derry nebo Castle Rock. Zaplesá ale vlastně s každým dalším slovem, jímž Stephen King opět dokazuje, dvanáctkrát, proč je mistrem hororu a napětí i po tolika letech. Více než půl století Stephen King přenáší neskutečné a mrazivé příběhy na papír, svou první profesionální povídku The Glass Floor prodal roku 1967 a první vydaný román, Carrie, vyšel v roce 1974. Nyní otevíráme jeho nejnovější sbírku povídek nazvanou Čím temnější, tím lepší. Přináší tucet příběhů, které se vám zaryjí pod kůži a znovu nedají spát. Vydavatel Beta Dobrovský je uvádí s informací, že „mnohé nebyly dosud nikdy publikovány a patří k jeho nejlepším povídkám vůbec“. King zatím (jak jinak?) mistrně míchá na své tvůrčí paletě odstíny hrůzy, od psychologického teroru po nadpřirozené jevy, a dokazuje, že i krátká forma vyprávění může mít ten správný účinek. V představení knihy stojí: „Máte to rádi temnější? Fajn, já taky,“ píše Stephen King v doslovu ke své nové sbírce dvanácti povídek, jejichž tématem jsou temné stránky života – přeneseně i doslova. King byl odjakživa povídkovým mistrem a několikastránkovým příběhem dokáže uchvátit stejně jako svými slavnými romány. Zavede čtenáře do snů plných zlých předtuch, do podivných koutů reality, kde se může stát cokoli, nebo na Floridu, kde se tentokrát odehrává volné pokračování legendárního hororu Cujo. Pokud bychom měli shrnout popis sbírky do jediného slova, pak by to byl výraz rozmanitost. Odhalíme v ní příběhy o pomstychtivých duších, děsivých setkáních s neznámým i o temných zákoutích lidské mysli. Jak už dávno víme, King se vyžívá v experimentech a koktejlech různých stylů vyprávění, přesto je jeho originální rukopis patrný po celou dobu čtení. Opět vykresluje fascinující, a přitom uvěřitelné postavy, byť v naprosto nepředstavitelných situacích. Buduje pocit strachu a nejistoty, do zářivého lesku cizeluje děsivý zážitek. Někde nás nechá nořit se po krk do mrazivé atmosféry, na další stránce žasneme nad zvraty a nečekaným rozuzlením. I z obyčejné situace vystaví zlověstné dobrodružství. Bez zadýchání dokazuje, že jeho imaginace nemá hranice. „Monstra jsou skutečná, i duchové jsou skuteční. Žijí uvnitř nás a občas zvítězí,“ říká King s tím, že strach je podle něj základem většiny spisovatelských děl. Správně nadávkovaný s lékárnickou přesností a citem pro příměsi je pak strach příjemně mrazivým společníkem. S touto knihou určitě. Hodnocení: 95 %

Zbrusu nová sbírka dvanácti povídek z pera Stephena Kinga. U knih to je jednoduché. Buď se líbí/nelíbí nebo je to průměr, ale jak hodnotit sbírku povídek, kde jsou boží kousky, které vás vystřelí, ale i takové průměry nebo se najdou i takové, které vám zkrátka nesedí... ? ••• Ani jedna povídka vás nenechá chladnými. Každá ve čtenáři něco vyvolá. Mě se třeba moc líbila krátká povídka Pátý krok, ve které nechybí právě ta údernost a šok. Noční můra Dannyho Coughlina byla taková typická povídka, která parádně vygradovala a byla by skvělá kdyby byla zfilmovaná. Mezi mé oblíbence této sbírky je i Laurie, která poukazuje na vztahy mezi starými lidmi a zvířaty a jaké je dobré mít štěstí. Nenávidím hady! Ale povídka Chřestýši mě totálně pohltila. Bylo v ní všechno! Měla jsem husí kůži i to mrazení v zádech. I povídka Snící na mě působila dost nepříjemným dojmem. Takovým, že je někdy lepší se v něčem moc nehrabat a nechat to tak jak to je, i přesto, že vás zvědavost dohání k šílenství. ••• U Kinga není žádným překvapením, že se často vrací ke svým předešlým dílům nebo je zmiňuje. Tady to nebylo jiné. Velmi mile mě to vždycky překvapí a ráda si na danou knihu vzpomenu. Tady to byl třeba Ostrov Duma Kay a můj oblíbený Cujo. Líbí se mi, že pokaždé když přečtu jeho povídku nebo zavřu jeho knihu, zamyslím se. Kolikrát i s úsměvem na tváři... Nebudu se tady opakovat, že je to můj nej autor a každý jeho výplod je skvost. Ale... Jo...Budu se opakovat. Stále si stojím za tím, že Kinga můžou číst všichni. Je totiž tak rozmanitý, že si každý najde to své. A stále se divím, když řeknu jeho jméno, že takového velikána mnozí neznají. Moc děkuji nakladatelství Beta za poskytnutí výtisku za účelem recenze.