Vyhnání z pekla

Významný rakouský autor, nositel mnoha ocenění, skloubil v tomto románě do jednoho širokého celku „svá“ témata (židé a židovství, pronásledování židů, křesťanství, náboženský fanatismus, nacismus, Rakousko a jeho nedávná - nacistická a antisemitská - minulost a často i přítomnost, historie studentských revolt v 60. a 70. letech, útěky a vyhánění, historie jako taková - možnosti jejího zachycení, její opakování a (ne)schopnost se z historie „poučit“). Vytvořil z nich tematickou i ideovou syntézu – ve třech narativních liniích, dějově průzračných, plných zvratů a velmi poutavě vyprávěných: první je příběh z první poloviny 17. století, životní dráha portugalského židovského chlapce Maného, pozdějšího židovského učence (Samuel Manasseh ben Israel); druhou paralelní linií je (přirozeně nedokončený) příběh dětství a mládí autorova vrstevníka židovského původu (inspirován autobiograficky), třetí pak líčí události jednoho večera v současné době. Velmi působivá je umělecká metoda, již lze shrnout (a simplifikovat) do několika základních pojmů: panorama (příp. „historická mystifikace“); tautologie („kruh“); paradox a (lehká) ironie, nadhled. Autora zajímá otázka (objevující se čas od času se stále větší naléhavostí) prosté možnosti vůbec popsat, zachytit, verifikovat historii. Na řadě míst v románě rovněž předkládá otázku hodnoty lidského vnímání, reprodukce vnímaného, možnosti a limity takové reprodukce, otázku vnímání a posuzování davu, náboženského fanatismu ap.; tento problém je ostatně doveden až po samu obecnou gnoseologickou otázku možnosti pravdivě sdělit příp. dešifrovat skutečnost obecně. Nepřeberné množství motivů spájí veliká jazyková vynalézavost autorova, jazyk je vědomým subjektem i objektem díla. Přeložil Petr Dvořáček.

Sdílet