Ze života Bulíka

Neskutečně jsem se nasmála :) něco uplně nového na našem knižním trhu :)

KNIHA SE MI ČETLA DOBŘE, NEJVÍC SE MI LÍBILA TA FOTKA JAK TAM JE JAKO ŠTĚNĚ.

Kniha je graficky krásně zpracovaná, dobře napsaná, bez chyb, bez hrubek, z tohoto ohledu výborně dotažená. Líbila se mi, je čtivá a psaná tak autenticky, že jsem si prakticky na každé stránce musela opakovat, že to píše majitel a ne pes. Ano, jakkoliv hloupě ti zní, bylo to tak. Protože to myšlení psů (alespoň tak, jak si ho představujeme), je v této knize vystiženo velmi přesně. O situacích, které jsou tak typické, a zažívám je s těmi našimi chlupáči taky, ani nemluvím. ALE... Ano, je tady velké ale. V knize se neustále opakují zvolání "To nepochopíš," "Rozumíš," "Chápeš" a "Logicky, že jo." To mi neuvěřitelně lezlo na nervy, protože to bylo velmi časté. Já jsem se u nich vždycky zasekla a musela jsem si znovu "rozpohybovat" myšlenky, abych mohla ve čtení pokračovat. Jenže ono se to kolikrát na jedné stránce objevilo i pětkrát. Vrchol všeho byl, když se na dvou řádcích objevilo jedno zvolání dvakrát. Nebo pak situace, kdy do jednoho odstavce autorka nacpala ta zvolání úplně všechna. Chápu, že pokud jsou články vydávány zvlášť formou blogu, tak to asi čtenářům tolik nevadí. Ale pokud se blog vydává knižně, měly by se tyto věci poupravit. Ne, prostě tohle na mě bylo moc a ten jinak příjemný zážitek z knihy mi to hodně kazilo. Což se odrazilo i na mém hodnocení. Ač jsem ve vyprávění Dextera viděla velmi často i své psy a mnoho těch situací zažívám také, nemůžu si pomoct, ale z knížky jsem nabyla dojmu, že Dexter je pěkně rozmazlený a neposlušný pes a venku bych ho teda potkat nechtěla. Panička na mě zase působí jako velmi otevřená žena, která má jakousi nutkavou potřebu do vyprávění neustále cpát detaily z intimního života s jejím přítelem. Dozvěděla jsem se o nich věci, které jsem opravdu vědět nechtěla a ničemu by nevadilo, kdyby byly v knize tyto věci vynechány. Ač mám ke knize výhrady, přesto se moc těším na pokračování a případný další díl si určitě opět koupím.

Knížku jsem zařadila do složky "jeden dech". A nařechtala jsem se tak, až mi slzy tekly. Bullík nebude dlouho překonán.

Bezvadné, nasmála jsem se a rychle se čte stránka po stránce. Přečteno za 4 dny. Opakované slova typu "To nechápeš, A to nechceš", tak se mluví v Olomouci a je to jejich nářečí.Také mě to trochu vadilo pořád číst dokola, nechápala jsem to proč to tak píší, ale bylo mi vysvětleno a pak to sami olomoučáci i normálně používali ve větě tak pak tomu už rozumím že to pořád píše.