Diář Paperblanks 12M 2025 Pear Garden Ultra VER

Při zaslání zboží balíčkem

K nákupu nad 99 Kč dárek zdarma v hodnotě 19 Kč

E-shopové listy

Při zaslání zboží balíčkem

K nákupu nad 699 Kč dárek zdarma v hodnotě 19 Kč

Dobrá záložka 60 - Díky, táto! (svítící ve tmě)

Když člověk pomyslí na operu, na mysl mu obvykle vytane Itálie, rodiště slavných inscenací jako La Bohème, Rigoletto, Tosca nebo Lazebník sevillský. Ale jednou z nejstarších verzí této dramatické umělecké tradice je ve skutečnosti čínská opera, jejíž kořeny sahají až do nejstarších období starověké Číny.

Čínská opera začala tím, že divadelníci vyprávěli zjednodušené lidové příběhy, ale v době dynastie Tang (618 - 907) dosáhla takových kulturních výšin, že císař Taizong založil oficiální operní školu. Akademie byla známá pod poetickým názvem Liyuan (Hrušková zahrada) a od té doby byli umělci čínské opery označováni jako "učedníci hruškové zahrady".

18. a 19. století bylo svědkem vrcholu čínského dramatu. Pod patronací dvora Čching (1644 - 1911) operní představení zaplnila "Zakázané město" a dala vzniknout tomu, čemu se říká Pekingská opera. Forma byla nejpozoruhodnější pro své zdrženlivé použití rekvizit a kulis, které sloužily ke zdůraznění přehnaných gest, pohybu, make-upu a kostýmů herců.

V počátcích Pekingské opery hráli všechny role muži, dokonce i ženské postavy (známé jako "Danovské" role). Kostýmy byly používány k odrážení identity a osobnosti postav a byly často používány jako náhrada za rekvizity. Pro kolekci Peking Opera Embroidery použila společnost Paperblanks kus krásně vyšívané mužské operní sukně.

Pekingská opera zůstává nejznámějším typem čínské opery, protože představuje prolínání různých regionálních stylů. Ve 20. století začala být známá jako "národní divadlo" Číny, až do prudkého úpadku na přelomu století po boxerském povstání, během kterého byla velká divadla hlavního města spálena do základů a opera, která byla hlavní formou zábavy pro městské i venkovské obyvatele, ustoupila během následujících let politických a kulturních otřesů do pozadí.

Do 21. století zbylo na seznamu nehmotného kulturního dědictví země pouze 162 identifikovatelných forem čínské opery, oproti více než 350 v roce 1957. Tuto tradici nadále udržuje starší generace, operní nahrávky živého vystoupení nejsou k dispozici. Reprodukcí tohoto jemného a barevně vyšívaného kusu operního kostýmu společnost Paperblanks doufá, že se podělí o kus bohaté historie pekingské oepry a pomůže vyprávět o roli, kterou čínští skladatelé a umělci sehráli ve vývoji opery, jak ji známe dnes.