Sejdeme se u jezera

Od autorky románu Každé další léto, kterému jsem v loňském roce dala 5/5. Osudové setkání v nesprávný čas a opětovné setkání po 10 letech. Menší tajemství. “Jsou to jen myšlenky.” (Will) Původní kniha, Každé další léto, se mi líbila mnohem více. Ona i sama autorka v Poděkování a Doslovu vysvětluje, že se jí tato kniha psala mnohem hůře, a za mě je to doopravdy poznat. Něco mi tam skřípalo už od začátku … Těžko zde psát nějak více o ději, protože se toho v knize tolik neděje. Fern a Will se seznamují v jeden den ve svých 22 letech a je to osudové setkání, ale ve špatnou dobu. Stráví spolu jediný den a domluví se, že se za rok sejdou u jezera v rodinném resortu Fern, a tam si řeknou, co se za rok událo v jejich životech. V knize se střídají kapitoly z toho dne, ze současnosti, z toho dne roku poté a také tam jsou zápisy z deníku mámy Fern. Will má nějaká trápení, tajemství, se kterými se Fern NIKDY nesvěří. Fern se vyrovnává se ztrátou a do toho se rozhoduje, zda se chce i nadále věnovat rodinnému resortu. Ano, Will měl nějaké problémy, o kterých se nakonec Fern i my dozvíme, ale za mě to měl až moc jednoduché, na to, že stejnou chybu udělal hned 2x. Chemii jsem cítila pouze v minulosti, v přítomnosti ne, a emoce tam za mě, bohužel nebyly. Autorka ale píše skvěle a já vím, že její případné další knize šanci dám.

Fern Brookbanksové a Willu Baxterovi stačil jeden den, aby mezi nimi vzniklo pouto. Jenže se po čtyřiadvaceti hodinách musí každý vydat jiným směrem, a tak se dohodnou, že se za rok znovu sejdou. Jenže jeden z nich nedorazil… Kapitoly se odehrávají ve dvou časových rovinách a občas tam najdete i deníkový záznam od Ferniny matky. Střídání současnosti s dobou před 10 lety, kdy se hlavní dvojice poznala, mě vůbec nepřekvapilo, protože taková byla i autorčina předchozí kniha Každé další léto. Sejdeme se u jezera se také odehrává v přírodě u vody a prostředí je něco, co Carley Fortune umí skvěle popsat a vystihnout. Celý příběh na mě zapůsobil až v momentě, kdy jsem si přečetla doslov na konci a ne dřív. Ne, když jsem to měla prožívat s postavami, a to mě bohužel trochu zklamalo. Tahle kniha se té loňské (mé hodně oblíbené) nevyrovná, ale pokud máte rádi romány odehrávající se v létě u vody a více časových linek, určitě ji zkuste. Děkuji @knihydobrovsky za knihu. #spoluprace

Druhá kniha, kterou jsem od autorky četla a je stejně skvělá, jako ta první. I když musím říct, že Každé další léto ve mně zanechalo o chlup větší stopu. Fern (pořád jsem si na to jméno nemohla zvyknout) během příběhu prodělala neuvěřitelnou proměnu a vývoj a Will mě klasicky bavil úplně od začátku. Jejich znovupoznávání bylo plné emocí, chemie, nedůvěry i důvěry nejen v toho druhého, ale hlavně i sami v sebe. Příběh mi, hlavně prostředím, hodně připomínal Hříšný tanec – a je tam na něj vlastně i odkaz v podobě přezdívky, kterou dala Fern její nejlepší kamarádka. Hodně povedený příběh, kde se střídají současnost s kapitolami z minulosti a postupně se nám tak odkrývá celá cesta, kterou Fern s Willem během 10 let ušli.   Hodnotím vysoko a i když se kniha tváří jako klasická letní oddechovka, nebojte se jí a přečtěte si ji klidně i teď.