Šikmý kostel

Velmi se mi líbila, zajímavý pohled do minulosti, popis jak se měnila krajina i lidé s postupem času se mi moc dobře četl, ani si neuvědomíte, že vlastně čtete kroniku...

Velmi čtivý román o životě, který si mnozí neumějí ani představit. Generace lidí, kteří neznali nic, než dřinu na šachtách a pak doma na poli, aby se vůbec uživili. Doporučila bych všem, kdo jsou dnes věčně nespokojení s tím, co mají

Právě dočteno. Kniha je nádherná. Připomněla mi jak těžký život měli naši předkové a čím si museli projít v době války. Kniha se čte jedním dechem a já se těším na druhý díl.

Je pro mě hodně těžké nemluvit o této knize jen v superlativech, protože autorka píše o „mém“ kraji a píše o něm tak nádherně a citlivě, že to ponechá jisté dojetí a sníží možnosti objektivního hodnocení. I tak se vynasnažím. Příběh je vyprávěn z pohledu třetí osoby a sleduje rodiny horníků a jejich osud, který byl původně pevně spjat s šachtami, ale po událostech roku 1894 se změnilo mnohé. Jednotlivé části knihy jsou uvedeny jménem postavy, jejíž cestu chvíli čtenář spolu s ní půjde a je rozdělena po letech. I tak se však autorka striktně nedrží jen jednoho osudu a nebojí se zamíchat kartami ve stínu reálných událostí a doposud existujících míst. Příběh zmizelého města, po kterém lze dnes nalézt pouze onen Šikmý kostel, přibližuje česko-polské pohraničí s přilehlým okolím a ukazuje, jak těžká byla hornická obživa a nestálý život pod věžemi. Pokud to tu znáte, je to pro vás ohromné plus, pokud však ne, vůbec to nevadí. Šikmý kostel je báječnou možností seznámit se „severem“ a přitom se necítit o nic ochuzen. Tak neváhejte, není nad čím.

V podstatě životopis několika lidí popisující doby minulé. Přestože takovéto knihy nevyhledávám, tato je čtivá.