Smečka Audiokniha (mp3)

Posouváte se jako čtenáři dopředu, vyvíjíte se v četbě? 📚 Přečtete si někdy něco ze žánru, který vás normálně neláká? 🤔 Tahle recenze bude delší, ale věřím, že místnímu osazenstvu, které je zvyklé číst celé knihy, by to nemělo dělat problém. 📖 Co vy a horor přátele? Upřímně, já se mu vyhýbám jako čert kříži, nekoukám na něj ani v televizi. Vážně, poslední skousnutelná hranice je pro mě Ať žijí duchové, nebo krotitelé duchů. 🙈 A přesto mi Jiří Sivok se svoji antologii Smečka hodil rukavici. ...horor není jen maniak v masce. Horor není jen krev na stěně. Ne, ne a třikrát ne! Je to paleta, ze které si vybere každý… No a já tuhle rukavici zvedla. Sborník obsahuje celkem 15 povídek, ale já vám dám jen malou ochutnávku, důvod, proč byste měli otevřít dveře i do tohoto žánru. Protože po tom, co jsem Smečku dočetla si sakra myslím, že český horor si zaslouží renesanci a to ve velkém. A kde jinde ji odstartovat než tady, ve skupině čtenářů! 🚪 Čtete Chrise Cartera, fantasy o vílách, psychologické thrillery? Baví vás cestování do jiných světů a realit? Pak zvládnete i horor. Některé povídky, pokud by nebyly v téhle sbírce, bych klidně označila za temnou fantasy, nebo romaneto, protože: ...horor není škatulka. Horor je život a život do žádné krabičky s popisem nedáte. Tereza Kadečková – Panoptikum doktora Marrowa Hned první povídka mě posadila na zadek. Víly, cirkus, podivný doktor, a hlavně absolutně překvapivý zvrat. Kromě toho, že jste celou dobu čtení ve střehu, si odnese znepokojivý pocit prozření, že ne vždy je všechno tak, jak se zdá. A že láska není vždy bezpodmínečná a předem daná, a to nikomu. 💔 Petr Boček – Příchod vyvoleného Většina povídek, má v sobě i hluboké poselství, které se váže ke zvířatům, protože povídky spojuje téma psa. Petr je neskutečně zákeřný v tom, že vás na první stránce postaví do idylické rodinné atmosféry, které vás zahřeje u srdíčka a pak… Musíte si počíst, ale krásně ukazuje, co jsou lidé ochotní udělat pro peníze, jaké morální principy, či prosté lidské soucítění jsou schopni potlačit, ať se jedná o ztroskotanou existenci, nebo spořádaného tatínka od rodiny. V podstatě nám nastavuje zrcadlo v tom, že zvířata a děti jsou ti poslední, kteří nemají bankovky na první místě. 🐶💰 Ondřej Kocáb – Lajka se vrátila Já nevěděla, jestli se mám smát nebo se bát! Tohle mělo všechno, smutek, obavy, pocit zadostiučinění z pomsty a silný konec. Každopádně zvířata se nemají týrat a Ondřej vám ukáže proč. Mám takový pocit, že tuhle povídku díky lehce bizardnímu podtónu už nikdy nedostanu z hlavy. 🐕👻 Ludmila Svozilová – Kříženec Ach, ta hra se slovy, podměty a obrazy. Ludmila je mistryně formátu Moneta, která pracuje s příběhy. Měli jste někdy na někoho vztek? Víte o tom, že šikana je špatná, že? Jenže ono nikdy není kouře bez ohně. V této povídce je mrazivé očekávání, co magického na nás ze stránek skočí. Je tam beznaděj, lidské utrpení, každodenní bolest nešťastného bytí, a hlavně malé soukromé peklo, které si může vystavět každý z nás a peklo, které nám mohou připravit ostatní. O konci ani nemluvím, podobně jako u Moneta vidíte celé plátno, ale jednotlivé linie nejsou ostré a přechází jedna v druhou, a tak každý může vidět něco jiného. 😈🔥 Miroslav Pech – V šeru svítání Pro mě první setkání s tímto autorem a musím říct, že jsem při čtení pociťovala velkou nostalgii. Jeho styl psaní a doba, kterou si pro příběh zvolil, mi připomněla mého oblíbence, kterého jsem hltala na střední. Émila Zolu. I zde se jedná o příběh, který je hlavně vystavený na lidech, jejich emocích, jejich tužbách, jejich bolesti, která pramení z toho, z jakého světa přišli. Malebné, ohromující, svírající a naprosto dokonalé. Plné temnoty a malé špetky naděje podobně jako Bestie. 📜 U některých povídek jsem celou dobu nezavřela pusu, protože jsem byla prostě v šoku a některé mě zase upřímně pobavily. Ano, paleta pocitů, které při čtení budete mít, je opravdu pestrá, a není to právě to, co u čtení hledáme? 🎭 Víc psát nebudu, myslím, že z těch mini recenzí je jasné, že mě to nadchlo. Mimochodem, všimli jste si, že bych tam někde psala o tom, že bych byla vyděšená, nebo že bych nad nechutnostmi protáčela oči? Ne, ne a třikrát ne. Smečka je podle mě ta nejlepší volba, po které sáhnout, pokud chcete objevit žánr horor, a co to skutečně znamená! A podle mě by měl každý správný čtenář občas sáhnout po knize mimo svoji komfortní zónu, protože čtení má přece rozšiřovat obzory. 📚🌟 Na závěr, obrovská, upřímná gratulace dámám a pánům z Golden dogu. Věřím, že když jste uchvátili takového strašpytla, jako jsem já, další čtenáři si vás brzy najdou. 🎉 Dáte Smečce šanci?

Už dlouho jsem nebyla takhle překvapená! Tato kniha totálně rozbourala mé předsudky, co se hororu týká. Protože jsem očekávala strach a znechucení. Dostala jsem napětí, rozzuřila jsem se doběla a plakala, několikrát. Téměř každá povídka vyvolala velmi silné emoce a já jsem ráda, že jsem se odvážila po knize sáhnout. Vyzdvihla, abych povídku Afík, u ní jsem měla chuť řvát vzteky a zároveň jsem brečela nejvíc. Autorka jde na dřeň pocitů a ještě dál a nikdy jsem neměla takovou chuť obejmout fiktivní postavu jako zde. Rozhodně můžu doporučit všem, co tento žánr běžně nečtou, garantuji vám, že kniha ve vás dlouho zůstane.

Musím se přiznat, že z téhle knihy jsem měla trochu obavy. Ne kvůli žánru, ale protože je z Česka. (Než začnete házet kameny, čtěte dál.) Poslední dobou mám totiž smůlu na české autory. I když se snažím číst bez předsudků, neměla jsem šťastnou ruku. Po asi šesti nedočtených knihách jsem se už opravdu chtěla do něčeho pořádně začíst. Jenže jsem tvor "seznamovitý" a prostě jedu podle seznamu. A Smečka byla na řadě. Díky bohu! Nebo spíše díky kolektivu autorů, kteří se na této sbírce podíleli. Smečka je čtivá, nápaditá, krvavá, tajemná a dojemná jízda. Každá povídka má své kouzlo a nemůžu říct, že by se mi nějaká vyloženě nelíbila. Bylo to jako stát v cukrárně a vybírat si jeden zákusek po druhém. Konečně něco, kde jsem nesledovala stránky, kolik jich zbývá do konce. A už teď vím, že někteří autoři mě tak nadchli, že se poohlédnu po jejich dalších knihách. Díky za krásný čtenářský víkend.

Pekna sbirka. Ma vysokou uroven co se propracovanosti povidek tyka. Rozhodne vyvola emoce a tezko se odklada.

Smečka je sbírka hororových povídek a pro mě výlet do nových vod. Není to úplně můj žánr, ale znám další kousky z nakladatelství Golden Dog a zatím mě knihy pokaždé bavily. Po grafické stránce se mi moc líbí obálka, koukala jsem na ni pěkně dlouho a užívala si detaily, které jsem na ní objevila, včetně knih, které mě doma ještě čekají k přečtení. Prostě má kniha u mě body už za ní, konečně něco, kde není nějaký zombík, nebo nahatá slečna. Při čtení jsem byla upřímně překvapená, co všechno spadá pod horor. Slyšela jsem ukázku z audio knihy, kde se říká, že autoři, právě chtěli ukázat, co všechno je v tomto žánru možné a za mě se jim to povedlo. Některé povídky byly pro mě naprosto skvělé, a mám dva autory, od kterých si chci přečíst víc. Některé byly na mně až moc drsné a, ano napíši až nechutné, ale chápu, že to tam patří a vím, čemu se specificky vyhnout. Ale naprostá většina mě prostě bavila. Kdybyste mi neřekli, že je to v hororu, vůbec bych to nepoznala. Ano, je tam tajemno, mrazení, všechny ty kulisy, které k tomu patří, ale při čtení mě to, prostě jen bavilo a občas zatrnulo. Nic, z čeho bych nemohla spát, pokud se třeba obáváte toho, a proto se tomuto žánru, vyhýbáte. Povídka, která mě ale naprosto uzemnila je Na konec cesty, jejíž autorkou je Kateřina Malec Houfková. To je tak smutně dokonalý příběh, že i kdyby se vám nelíbilo nic jiného, tohle za přečtení stojí. Ale mně se samozřejmě líbilo povídek víc a věřím, že si tam každý najde to svoje.