Zahrada Audiokniha (Mp3)

Příjemné překvapení. Další psychologický román českého autora, ke kterému jsem se dostal krze společné čtení. Běžně tento typ knih nečtu, ale mám rád výzvy, takže proč ne. Když jsem nakoukl do recenzí, které jsou našich čtenářek, stále se opakovalo - silný příběh, hustý, mrazivý... Ano. Příběh je zajímavý, i když ve mně vyvolal asi trochu jiné reakce. Ale od začátku... V první řadě musím autorku pochválit za to, jak je kniha napsána, protože se mi četla velmi lehce, příjemně. Sledujeme příběh Jaroslava, kterému v dětství zemřela máma a díky otci alkoholikovi se o něj staral děda a babi. Do příběhu vstupujeme v momentě, kdy se Jaroslav vrací do zchátralého, prázdného domu po prarodičíchi po té, co opustil kněžství. Sledujeme pokusy o opravu domu, vyčištění zahrady, shánění zaměstnání a další věci spojené s návratem z reality po 15ti letech v kněžském úřadu. Jsme svědky vysvětlení jeho vztahu s otcem, prarodiči i důvodech opuštění církve. Sledujeme jeho téměř marný boj o začlenění se zpátky do společnosti. Nakonec se mu podaří spřátelit se se sousedy a jejich malými dětmi. Zuzkou a Filipem. Když už se zdá, že se Jardovi začíná dařit, přijde naprosto nečekaný zlom. Tato událost odstartuje sled událostí, které Jardu doženou až k tomu nejtragičtějšímu rozhodnutí. To, že naše společnost je zlá, rychle zapomíná na to dobré a okamžitě, bez znalosti podrobností, důvodů, příčin, odsoudí a odvrhne člověka jako největší špínu, to asi všichni víme a tady si toho užijeme do mrazivých podrobností. Je jen otázkou, zda Jardův přešlap (ne neschvaluji ani nezlehčuji, to co se stalo) způsobilo, to co v něm bylo od mala nebo za to mohlo dlouhodobé omezování a odpírání si jistých věcí, které souvisí s vykonávání práce duchovního otce. Knihu neberu jako popis stavu: Ty vado já jsem zlej, musím to ukončit, ale jako obraz našich duší a zamyšlení nad tím, že některé dlouho nezměněné a přehlížené stavy věci, by stály za změnu. Zamyšlení nad tím, pokud by se Jarda nestal knězem, ale šel by "normální" cestou, jestli by se ten démon v něm probudil. A probudil se v něm skutečně démon? Není to jen následek dlouhodobé odpírání si? Nebo přehnaná reakce naší paranoidní zdegenerované společnosti a jejich moc přemýšlejících jedinců? Takže za mne: - DOST DOBRÝ

Silný příběh četl se rychle.

Zdá se mi, že už není na světě kromě téhle zahrady jediné místo, jde by o mě někdo stál. Jak žít? Když člověk dostane do vínku dar, o který nestojí? ⛪Příběh vypráví o knězi, který opustil svou službu Bohu a usadil se v domku po svých prarodičich. Ve zpustlém domě a ještě zchátralejší zahradě chce začít nový život. Zahrada je vlastně odrazem jeho vlastní duše a mysli. Je plný beznaděje, úzkosti a bezmoci. Neví co sám se sebou. Pak se ale pustí do malých oprav na domě a hlavně do zvelebování zahrady. Najde si práci, spřátelí se se sousedy a nakonec začne pěstovat ovoce a zeleninu, kterou se snaží prodávat. V životě začne Jarek (náš kněz) konečně vidět smysl a po dlouhé době i radost. Nic ale není tak veselé, jak to vypadá. A vše se může v mžiku zbortit jako domeček z karet. Jarek postupně zjišťuje šokující pravdu o své sexualitě. Jaké zvíře dřímalo uvnitř něho. Oni už to vědí! Vyhodím broskve na kompost, sednu si do trávy a nenávidím celý svět. Příběh který otestuje čtenářovu toleranci, empatii i ochotu přemýšlet a důvěřovat ve věcech zdánlivě neakceptovatelných. Citlivým a nebulvarním způsobem kniha rozkrývá jedno z nejtabuizovanějsich témat intimního života. Po přečtení této knihy jsem měla hoooodně rozporuplné pocity. Popravdě jsem ale myslela, že mne tohle téma jako matku dostane ještě mnohem víc. Žádný odpor. Žádná nenávist. Nic z toho se u mne nedostavilo. Já ho spíš jen litovala. Za to, jaký se narodil nemohl. Zjistil to a bojoval s tím. Spíš mne štvalo, jak se zachovali sousedé a lidé, kteří ho znali. Jak lehké je někoho odsoudit. Ale kdo jsme abychom soudili? Navíc člověka, který ani nic neudělal? Neměli bychom se mu spíše snažit pomoci? A co kdyby se tohle stalo nám? Svět se se mnou houpá, chce se mi plakat, protože vím, že je to konec. Už nikdy neuvidím tuhle zahradu. Nic nebude, protože já už tady nebudu. Nic, nic, nic.... nejkratší cesta k Bohu. Hodně silné téma. Morální dilema na téma, které je snad největším tabu v oblasti sexuální deviace. Styl psaní autorky je úžasný. Nádherná, vytříbená čeština s detailním popisem. Měla jsem úplně pocit, jako kdybych s Jarkem stála na té zahradě a všechny jeho emoce prožívala také. Moc se mi i líbilo přirovnání jeho života k zahradě. Ale popravdě. Čekala jsem od knihy trochu více. Nějaké to boom, které se ale nekonalo. Hodně psychologie, ale děje minimum. Určitě bych ale knihu k přečtení všem doporučila. A mé ponaučení k knihy: Než někoho odsoudime, zkusme se vžít do jeho kůže.

U knížky jsem si nečetla anotaci a od vydání už uplynul nějaký čas, takže jsem i zapomněla co má být obsahem knihy a podle mě je to jen a jen dobře. Šla jsem do její četby přes předsudků nebo naopak bez očekávání. Všeobecně mám knihy autorky moc ráda, vyhovuje mi její styl i náměty knih. Ani tady tomu nebylo jinak. Velmi se mi líbilo jak je kniha vystavěna a také mě oslovil otevřený konec, který čtenáře nutí k dalšímu zamyšlení, případně k domýšlení si pokračování, jak v optimistické, tak pesimistické podobě. Za mě můžu doporučit, mě kniha oslovila a její čtení mě obohatilo.

"Zase se mi zdá, že Bůh je tady, že mě objímá, že mě neopustil, a možná je to poprvé v životě, kdy mu úplně uvěřím, kdy se odevzdám do té bezmezné důvěry, že život má smysl a může být dobrý." Kniha je rozdělena na dvě části. Ta první je popis zahrady, ke které se upne 35letý bývalý farář Jaroslav Havlát, vzpomíná na prarodiče a maminku, sbližuje se se sousedy...a pak ta druhá část, která poukazuje na velmi kontroverzní téma. Každý má nějakou svou 13. komnatu. Velmi silný příběh, bohužel reálný. Je to už delší dobu, kdy velmi podobná kauza byla mediálně řešena s knězem, který pocházel z mé rodné vsi. Mám rozporuplné pocity z hlavního hrdiny. Na jednu stranu věřící, citlivý a srdečný člověk a na druhé straně probouzející se šelma, predátor, který v té jeho dobré duši dřímá...