Bohumil Hrabal, rozený Bohumil František Kilian byl jeden z nejvýznamnějších a nejosobitějších českých spisovatelů druhé poloviny 20. století. Narodil se v roce 1914 v Brně, ale dětství prožil v Polné a Nymburce, kde také vystudoval místní reálku. Poté pokračoval ve studiích na Právnické fakultě UK v Praze.
Po uzavření českých vysokých škol německou okupační správou prošel řadou profesí, například jako úředník, obchodní cestující, traťový dělník nebo výpravčí. Pracoval také v kladenských ocelárnách, ve Sběrných surovinách a jako kulisák v pražském Divadle S. K. Neumanna. Po skončení 2. světové války dokončil vysokoškolská studia.
Od roku 1963 až do své tragické smrti v únoru 1997 působil jako spisovatel z povolání, tvořit však začal už jako vysokoškolský student, kdy vznikly jeho první básnické pokusy. Debutoval roku 1956 sbírkou Hovory lidí a v roce 1959 sbírkou Skřivánek na niti. Ani jedna z těchto povídkových sbírek nebyla komunistickým režimem schválena k vydání. Svou první knihu, povídkový soubor Perlička na dně, tak vydal až v roce 1963. Obrovský ohlas knihy urychlil vydání dalších knih – Pábitelé a Taneční hodiny pro starší a pokročilé, ve kterých použil své svérázné figurky a originální styl vyprávění. Následující knihy Ostře sledované vlaky a Inzerát na dům, ve kterém již nechci bydlet pak Hrabal podává syrový obraz společnosti padesátých let.
Kdo kamarádí se zvířaty, ten kamarádí s Bohem. Přes zvířata si s ním zadarmo popovídáš.
V sedmdesátých letech vznikly i přes zákaz publikování mnohé z dnes nejslavnějších Hrabalových děl. Román Obsluhoval jsem anglického krále, soubor vzpomínkových próz, Postřižiny, Krasosmutnění a Harlekýnovy miliony. Další z Hrabalových vzpomínkových próz je pak Městečko, kde se zastavil čas. Ve stejné době napsal Bohumil Hrabal také knihu o výtvarníkovi Vladimíru Boudníkovi Něžný barbar a dílo řazené světovou kritikou mezi dvacet nejvýraznějších literárních počinů 20. století, Příliš hlučná samota.
Bohumil Hrabal měl zásadní vliv nejen na českou literaturu 20. století, ale i na český film. Mnoho z jeho děl bylo úspěšně zfilmováno a Ostře sledované vlaky v režii Jiřího Menzela získaly dokonce Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Za román Příliš hlučná samota získal italskou literární cenu Premio Elba – Raffaello Brignetti, maďarskou cenu I. Bethlena, za knihu Jak jsem obsluhoval anglického krále Národní cenu České republiky, francouzské vyznamenání Officier de l´ordre des arts et des lettres, za anglické vydání Příliš hlučné samoty obdržel cenu Georgie Theinera a cenu Jaroslava Seiferta za trilogii Svatby v domě, Vita nuova, Proluky ad. V roce 1968 obdržel společně s Jiřím Menzelem cenu Klementa Gottwalda za oscarový filmOstře sledované vlaky, v roce 1989 mu byl udělen titul zasloužilý umělec a v roce 1996 byl jmenován doktorem honoris causa na univerzitě v Padově a z rukou Václava Havla získal medaili “Za zásluhy”.
Do blankytně modrounkého celofánu humoru lze zabalit ztrápené a krvavé součástky denních starostí.
Bohumil Hrabal byl ženatý s paní Eliškou, která je známá z Hrabalových próz jako Pipsi. Zemřel v roce 1997 v Praze na následky pádu z okna. Spočívá v rodinném hrobě na hřbitově v Hradištku. Zajímavostí je, že kromě mnoha míst v České republice, byla po Bohumilu Hrabalovi pojmenována také planetka 4112 Hrabal.
PŘIPRAVUJEME
Postřižiny
