Emil Kintzl se do Sušice na Šumavě přestěhoval s rodiči ještě jako dítě. Toto místo si zamiloval, a už ho prakticky nikdy neopustil. Během svého života vystudoval, a stal se učitelem. Této profese se však v sedmdesátých letech musel vzdát, neboť jako politicky nesmířený s tehdejším režimem, s ním přicházel často do konfliktu. Ostatně, to začalo už při osvobozování Sušice americkou armádou v roce 1945, které v něm zanechalo nezapomenutelné vzpomínky.
Také jeho členství v sušickém skautu, kdy byl dokonce svědkem divokých útěků přes hranice, jej silně ovlivnilo. Vystřídal několik různých zaměstnání, včetně topiče v kotelně, avšak právě to mu umožnilo vytvořit si unikátní archiv příběhů a fotografií Šumavského kraje a důkladně zmapovat jeho historii.
Tuto činnost později začal zúročovat ve svých publikacích – Učitel na Šumavě (2012), Zmizelý kousek Šumavy aneb Komu za to dík? (2005), či O počátcích lyžování na Šumavě slovem i obrazem (2008).
Jeho prozatím třídílná série krátkých a čtivých lidských příběhů, doplněných krásnými dobovými fotografiemi, Zmizelá Šumava 1–3, je nejenom úžasným svědectvím vývoje šumavské přírody, měst a obcí, ale i obrovskou motivací pro čtenáře tento nádherný kraj navštívit. Za poutavým a svérázným vyprávěním je kromě samotného Kintzlova archivu, především osobní pátrání, které prováděl spolu s režisérem Janem Fischerem, aby pod tímto názvem natočili nezávislý dokument.
Emil Kintzl žije v současné době v Kašperských horách, kde se věnuje pěší turistice a lyžování. Kromě toho, že stále dál pokračuje v sepisování a publikování článků a knížek o šumavské historii, pořádá na toto téma také besedy a přednášky. Spolupracuje rovněž s filmovými štáby při natáčení na Šumavě se odehrávajících pořadů.
