Česká spisovatelka, původní profesí redaktorka Lucie Faulerová, si svoje příběhy vymýšlela, jako většina dětí, už od mala. Ona si je však, jakmile se naučila psát, také zaznamenávala. Některé z nich se pak možná staly základem její tvorby v dospělém věku.
Hned její první počin – Brnox. Průvodce brněnským Bronxem – vtipný, hořký, ale nadějeplný autentický příběh z věhlasného brněnského ghetta - jí v roce 2017 vynesl cenu Magnesia Litera za publicistiku. Ve stejném roce jí vyšel také první román Lapači prachu – drsná výpověď současné mladé ženy – antihrdinky – a její kontroverzní vztah k dětem a mateřství, který byl následován v roce 2020 knihou Smrtholka, odhalující těžké vyrovnávání se hlavní hrdinky se smrtí v rodině. Za tu Lucie Faulerová letos obdržela Cenu Evropské unie za literaturu.
…postmoderní hra, kdy vypravěč vypráví o hrdince a upozorňuje, že není skutečná, že se k němu vetřela, nebo vypravěč může být součástí jejího podvědomí a celé se to pak odehrává jenom v její hlavě…
Všechny příběhy Lucie Faulerové jsou typické hravým jazykem, střídáním spisovné a nespisovné češtiny, mnohdy až s vulgárními výrazy. To vše však zároveň vyrovnává též krásou a poetikou.
Lucie Faulerová vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a v současné době pracuje pro literární časopis Aluze. Kromě toho úzce spolupracuje s autorkou a držitelkou Magnesie Litery Kateřinou Šedou (Brnox. Průvodce brněnským Bronxem).
Když mi čtenářka napíše, že jí kniha přijde na hranici mezi úplným průšvihem a genialitou, tak je to dobré, protože kniha komunikuje se čtenářem.