Český spisovatel, básník, dramatik, překladatel a vůdčí osobnost lumírovců Jaroslav Vrchlický, vlastním jménem Emil Jakub Frída, se narodil v roce 1853 v Lounech a zemřel v roce 1912 v Domažlicích. Dětská léta trávil u svého strýce faráře v Ovčárech, který také nejvíce ovlivnil jeho další směřování. Jaroslav Vrchlický absolvoval gymnázium v Klatovech a poté začal studovat teologii. Odtud však přestoupil na filozofickou fakultu, kde studoval filozofii, historii a románské jazyky. Později pak odjel do Itálie jako vychovatel. Zde pronikl do italské a francouzské poezie, která ovlivnila později i jeho vlastní tvorbu. Tento pobyt jej hodně jak umělecky, tak myšlenkově změnil a plně si uvědomil svou roli českého básníka.
Po návratu působil Jaroslav Vrchlický jako učitel, redigoval časopis Světozor, byl divadelním referentem v časopisech Pokrok a Hlas národa a v roce 1890 se stal tajemníkem nově založené České akademie věd a umění. V roce 1893 byl jmenován profesorem všeobecné literatury na Karlově univerzitě a v roce 1901 pak členem Panské sněmovny ve Vídni. Jaroslav Vrchlický byl ženatý s dcerou sestry Karolíny Světlé Sofie Podlipské, Ludmilou. Po rozpadu manželství a mozkové mrtvici v roce 1908 žil Jaroslav Vrchlický až do své smrti v úplném odloučení v Domažlicích.
„Za trochu lásky šel bych světa kraj, šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý...“
Ještě před odjezdem do Itálie napsal Jaroslav Vrchlický svou prvotinu, lyrickou sbírku Z hlubin, postupně pak během svého života vydal 270 svazků knih, převážně básnických děl. Patří mezi ně Epické básně, Okna v bouři a Zlomky epopeje či divadelní hra Noc na Karlštejně, ale mnoho dalších.
„Tak zdi karlštejnské viděly poprvé a naposled zázrak políbení!“
Jaroslav Vrchlický je znám i jako překladatel Huga, Baudelaira, Dante Alighieriho, Petrarcy a Shakespeara, Goetha, Schillera či Whitmana. Svými překlady se snažil veřejnost seznámit s dosud neznámými autory a provázel je literárními studiemi a eseji.
„Člověk musí mít něco, co by mohl zbožňovat, jinak je jeho život prázdný.“