Jiří Vejdělek není pro českého diváka neznámou postavou. Jeho komediální počiny jako „Účastníci zájezdu“ nebo „Ženy v běhu“ si domovské publikum hravě podmanily. Následně v roce 2019 zabrouzdal ještě dál a do tuzemských kin přenesl deníkovou adaptaci kastelána Evžena Bočka s názvem „Poslední aristokratka“. Patálie česko-americké rodiny, která v restitucích získá dávno ztracené rodové dědictví, uhodily hřebíček na hlavičku a do kin v předpandemické době přilákaly půl milionu příznivců. Není divu, že tak vysoké číslo okamžitě spustilo šuškandu ohledně pomyslného pokračování, které však přišlo až značně později. „Aristokratka ve varu“ si bere na paškál ztvárnění druhého deníkového svazku a na plátně se objeví jak staří známí, tak i nováčci.
Aristokraté jsou v ohrožení, ale situace Marie Kostkové z Kostky je o to těžší, že denně potkává členy své bláznivé rodiny a k tomu několik střelených zaměstnanců "nejchudšího zámku v Čechách". Otec je...
V první řadě je třeba jak Vejdělkovi, tak Bočkovi složit poklonu za to, že tu až pozoruhodně dobře funguje onen typický suchý humor, který si mě získal již při čtení knih. Oba pánové spolu úzce spolupracovali a podařilo se jim tak celkem věrně oživit výbornou knižní předlohu. Díky skvělému scénáři dostala prostor nejen praštěná a bezprostřední postava Denisky, kterou výborně ztvárnila Simona Lewandowska, ale i pánové Hynek Čermák a Martin Pechlát, kteří si opět střihli role hraběte a kastelána. Jejich repliky jsou snad tím nejlepším, co tento téměř dvou hodinový snímek nabízí
Humor, lehkost i nadhled, taková je nová česká komedie!
Vejdělek se snaží v hrubých rysech držet knižní předlohy, i když tu něco ubere, jindy zase přidá nějakou tu romantickou peripetii. V konečném důsledku celkem věrně kopíruje svůj vzorec z prvního dílu. Osobně mi tento přístup nevadí. „Poslední aristokratku“ jsem vnímala v rámci zábavné komedie, u které člověk „vypne“ a vyčistí si hlavu. Druhý díl pokračuje v obdobném duchu a nabízí spoustu komických, i romantických chvil. Nechybí ani moje oblíbené dvojsmysly, či vtipné dialogy mezi ústředními charaktery. Jedinou vadou na kráse je fakt, že se film opět vzdaluje od klasické deníkové formy, příběh nevypráví Marie, ale vypráví se tak nějak sám. I když se k tématům deníků stejně oklikou dostaneme a Marie dostane v celém ději o dost více prostoru.
Já jsem si osobně užívala hlavně oblíbené knižní repliky. Potěšilo mě, když jsem narazila na konverzaci, která hodně připomínala tu knižní, například když Deniska vyváděla své obvyklé psí kusy. V takových chvílích jsem měla skutečně dojem, že Bočkův příběh vystupuje ze stránek knihy a dostává reálnou podobu. Jasně, není to žádný oscarový snímek a nelze tak očekávat, že se v téměř dvou hodinové stopáži stalo něco, z čeho byste si vyloženě sedli na zadek, ale je to nenáročné, milé a takové prostoduché. Takže pokud stejně jako já občas vyhledáváte jednodušší filmy, které nijak neurazí, ale u nichž se pobavíte a alespoň na chvíli hodíte problémy za hlavu, jste na správné adrese.
Dobrá komedie, která neurazí, ale ani nenadchne!
Pokud se vám líbí Bočkův styl a jeho knihy jsou pro vás velkým lákadlem, tak si užijete i tuto filmovou adaptaci. „Aristokratka ve varu“ je až exemplární příklad feel-good komedie se všemi jejími aspekty. Je tu romantika, všednosti i nějaké ty patálie na závěr. Děj má spád a i když je předvídatelný – rodina Kostkových, která se zuby nehty snaží udržet zámek v chodu a nepřijít přitom na mizinu, umí místy i opravdu překvapit. Zazní mimo jiné oblíbené české písničky a jako překvapení se objeví i Helena Vondráčková. Vejdělkovy filmy sází hlavně na atmosféru a ne jinak je tomu i v případě druhé „Aristokratky“, pěkné zámecké scenérie, nebo romantické projížďky na bělouších po zelené krajině uchvátí nejednoho diváka.
Hlavním tahounem je zkušené a opravdu hvězdné herecké obsazení. Díky jejich preciznosti i zkušenostem všechno funguje jako dobře namazaný stroj. Jistě, stereotypům, klišé i ohraným situacím se vyhnout nelze, ale to snad nikdo od tohoto žánru ani neočekává. Film si jednoznačně na nic nehraje, hned od prvních chvil je vám jasné, že se jdete podívat na oddechovou komedii, která skončí happy endem. V případě, že se stejně jako já chcete pobavit, budete spokojení, v opačném případě nikoliv. Za mě je to určitě dobrý tip na odpočinek po náročném pracovním týdnu!
Jaký je Štěpán Kozub bez kostýmů a scénářů? Nový knižní rozhovor s ním nabízí víc než jen zajímavosti z jeho života, poodkrývá nám jeho duši, zkušenosti, to, jaký je sám mimo kamery.
Její srdce je ale zlomené. A tak uzavře dohodu se Srdcovým princem. Odměna za jeho pomoc? Tři polibky, které změní vše. Je připravena na jeho hru plnou magie a intrik?
