RECENZE: Čarodějnice

Hned zkraje mě překvapil způsob, jakým je kniha napsaná. Autor se vyjadřuje pomocí jednoduchých krátkých vět, které příběhu vnucují jakousi zrychlenost, údernost a strohost. Když jsem se zamýšlela, proč autor zvolil tento styl vyprávění, napadlo mě hned několik teorií.

Je možné, že zejména na začátku knihy se autor snažil navodit atmosféru, jakou mívají úvodní scény filmů, kde se nechtějí zabývat katastrofou, ale až jejími následky, takže ukazují jen jakési hlavní záblesky, které nás dostatečně ve stručnosti uvedou do děje, abychom se následně mohli zaměřit na to hlavní, o co autorovi jde.

Moje druhá teorie souvisí s osobností hlavní postavy, která valnou většinu knihy působí poměrně nesympaticky díky svému úsečnému vyjadřování a negativismu. Eveline je zkrátka věčně načuřená puberťačka, která se rozhodla znepříjemnit život každému, koho potká, včetně čtenářům jejího příběhu.

Jako další mě napadla možnost, že se autor více snažil přiblížit prostředí, v němž se příběh odehrává a z něhož hlavní hrdinka pochází. Je jasné, že v období středověku (a v těch nejnižších vrstvách tuplem), nebyla obvyklá nějak vysoká vzdělanost, což se následně projevovalo i ve způsobu myšlení a vyjadřování.

Z těchto teorií mohou být pravdivé úplně všechny nebo také ani jedna. Nic to ale nemění na faktu, že mně osobně tento styl nesedl ani trochu a s hlavní hrdinkou jsem se nebyla schopná ztotožnit, ani kdybych se rozkrájela.

Autor se v knize mimo jiné snaží o tematizaci vztahu mezi sestrami, který leckdy může být až schizofrenní. Sestry mohou být nerozlučné kamarádky, vzápětí na sebe žárlit, milovat se i nenávidět v tu samou chvíli. V autorově pojetí jsem ale vztah Eveline a její sestry nebyla schopná moc dobře pochopit a vlastně jsem mu to ani moc nevěřila. Jakožto muž může těžko čerpat z vlastní zkušenosti.

Další téma čarodějnictví, a s ním spojené motivy jejich lovu a hromadného popravování, je opět velmi silné, a myslím si, že i čtenářsky atraktivní. Jedna věc je, že tyhle hrůzy se v minulosti skutečně děly, druhá je ta špetka tajemství a mystiky okolo těchto úžasných a leckdy velmi chytrých a vynalézavých žen, která se dá v příběhu nádherně zúročit, pokud se chytne za správný konec.

Autor se sice pohyboval na vlně jakési mystiky, ale já jsem se v jeho myšlenkách často ztrácela a ještě častěji jsem si nebyla jistá, co jsou skutečně jen myšlenkové pochody Eveline a co je popis toho, co se tam právě děje.

No a téma pomsty? Napětí? Strach a pronásledování? Nenašla jsem ho a ani ho necítila. Je až frustrující číst třísetstránkovou knihu s tolika nevyužitým potenciálem. Takhle kniha byla pro mě jeden velký zmatek a zklamání. Své čtenáře si Čarodějnice zřejmě někde najde, a rozhodně bych nerada od jejího přečtení někoho odrazovala, já jsem ale kouzlu tohoto čarodějnického příběhu nepropadla.