Dobře napsaná duchařina bude vždycky táhnout, a pokud se pod ní podepíše King, je to v podstatě zárukou úspěšného přijetí mezi čtenářskou obcí. Černou krabici sice nenapsal Stephen, ale je to jedno, protože Joe je synem svého otce. Popravdě, po přečtení tohoto díla si začínám myslet, že si kdysi Stephen vytvořil v laboratoři svůj klon a pojmenoval ho Joe, aby si to lidi nepletli. Pokud se chcete dozvědět, co byste za žádnou cenu neměli dělat, pokračujte prosím ve čtení dnešní recenze.
Cítil se obklopený smrtí, všude tušil příslib smrti, smrt ho tížila na hrudi, každá smrt jako kámen, který mu ležel na prsou a vymačkával z něj vzduch...
Judas Coyn býval jedním z death-metalových bohů. Jeho výstřelky z mládí jsou proslulé, stejně jako záliba v podivnostech. V jeho děsivé sbírce se najdou sadistické filmy, ale také kuchařka pro kanibaly nebo oprátka z oběšence....
Judas je death metalový bůh na odpočinku, který prožil divoký život, jak se na hudební hvězdu sluší a patři. Dneska je to pán po padesátce, který přežil všechny členy své kapely, na jehož odlehlém panství vládne klid a mír. Jelikož je Jude milovníkem a sběratelem všelijakých děsivých bizarností a obskurit, neváhá ani vteřinu, když na aukčním portálu narazí na nabídku jedné paní, která nabízí ducha svého zesnulého otce nejvyšší nabídce. Duch starého pána dorazí společně s oblekem, který mu za života patřil a brzy poté se začnou dít zlé věci. Zdá se, že Judasova minulost ho dohnala a jeho žití se rázem promění v utrpení a očistec.
I když ho neviděl, cítil jeho přítomnost téměř jako tlak ve vzduchu, tíhu a elektřinu ve vzduchu, která předchází bouřce...
Černá recenze
Pokud je něco, co se hodí k tomu počasí, které právě vidím za svými okny, pak je to pochmurnost právě recenzovaného příběhu. Člověk by čekal, že slavný rocker, jenž vyšňupal víc gramů kokainu, než do kolika mě naučili počítat na základní škole, bude mít samé veselé vzpomínky, ale opak je pravdou. Joe Hillmě zase jednou ponořil do depresivního bahna, nicméně já se v něm rochnil rád.
Bůh ví proč jsem žil v přesvědčení, že Černá krabice je povídkovou sbírkou, což se nakonec ukázalo jako nesmysl, ale stejně mám pocit, že původně to povídkový příběh opravdu byl, jenom se k němu Joe časem vrátil a doplnil ho o další kapitoly. Akorát za boha nemůžu přijít na to, jestli to s tím doplňováním trochu nepřehnal.
Na levém rameni měla vytetovaného černého motýlka a na boku černé srdce. Obrátila se k němu a Jude položil ruku na černé srdce...
Některé vsuvky a odbočky zbytečně natahovaly délku celého textu, jiné zase byly potřebné pro pochopení kontextu a prohlubovaly hloubku Judova charakteru, ale drtivá většina z nich byla velice pochmurná. Když už jsem zmínil kontext, tak s ním si autor dokázal pohrát možná až mistrně, protože když zpočátku příběhu začne našeho metalového hrdinu trápit pomstychtivý duch, jsou jeho motivace na vendetu krystalicky jasné, avšak postupem času se situace pomalu mění, až dospěje do samotného finále a vám začne být jasné, že tady bude všechno jinak.
Závěr s trochou optimismu
Vzhledem k celkově zvolenému tónu jsem očekával, že konec bude drtivý, což se mi potvrdilo, ale ne tak docela, protože to mohlo být mnohem drtivější a bolestivější, takže se nebojím říct, že Joe se osmělil a poslal do toho depresivního mraku i špetku optimismu. S výsledkem jsem byl vlastně spokojený a mé srdce přeci jen trošku pookřálo. Zdá se, že kingovský tým dokázal opět zabodovat. A málem bych zapomněl na slibovanou radu. Proboha, lidi, nekupujte na aukru každou kravinu a už vůbec ne ducha. Radši svoje peníze utraťte za můj merch. Ale počkat, já vlastně žádný nemám. Pak tedy investujte vaše valuty třeba do této knihy. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.
Jaký je Štěpán Kozub bez kostýmů a scénářů? Nový knižní rozhovor s ním nabízí víc než jen zajímavosti z jeho života, poodkrývá nám jeho duši, zkušenosti, to, jaký je sám mimo kamery.
