V Londýně zuří sněhová bouře a Dívka v ledu ožívá

Aby toho nebylo málo, jedná se o dceru vlivného muže, který nemá zájem, aby pověst jeho rodiny byla pošpiněna chtivým tiskem a dá si hodně záležet na tom, aby obraz jeho dcerunky zůstal neposkvrněn. Robert Bryndza, britský autor žijící na Slovensku, není žádný spisovatelský nováček, Dívka v ledu je však jeho prvním kriminálním románem.  

Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová je inteligentní, vnímavá a vidí spojitosti i tam, kde je ostatní z nějakého důvodu vidět nechtějí. Jako žena to nemá mezi kolegy příliš snadné, zvláště pak kvůli minulosti, která nepříjemně ovlivňuje i její přítomnost. Přesto, nebo možná právě proto, se do případu Andrey Douglasové-Brownové vrhne s vervou sobě vlastní a snaží se přijít na to, kdo z téhle bohaté krásky udělal promodralou, otlučenou a tichou mrtvolu. 

Rodina Douglasova-Brownova je smrtí dcery otřesena. Jako správní představitelé britské aristokracie si rozhodně nemyslí, že by nějaká žena, která pokládá nevhodné až šťouravé otázky, měla řešit případ vraždy jejich dcery. U policie jsou určitě vhodnější typy pro tuhle práci. Jenže ať se to Douglasovým-Brownovým líbí nebo ne, Erika není z těch, kteří by se vzdávali po prvním náznaku zastrašování, nevole a arogance. Její úkol je zjistit, kdo vraždil a proč. 

Čím hlouběji do vyšetřování Erika proniká, tím komplikovanější se vše zdá. Mohla mít smrt milionářské dcerky nějakou spojitost s úmrtím prostitutek? Koho se všichni tak bojí? A proč by měla mít smrt bohatých větší váhu, než smrt mladých imigrantek? Erika bojuje s vlastními děsy, ignorancí aristokratické vrstvy, neschopností některých spolupracovníků a také slabošstvím a snahou příliš nevyčnívat a nešlapat na kuří oka bohatým a vlivným, které, jak se zdá, mají u policie přednost před vyřešením případu. 

Nechce se mi ani věřit, že je Dívka v ledu autorovým prvním kriminálním románem. Robert Bryndza vrhne čtenáře vytříbeným stylem do ledových vod okrajových částí Londýna, vykreslí atmosféru sžíravě plíživých pocitů a čtenářova touha dozvědět se, kdo zabil Andreu a co se vlastně děje, je stejně silná a neutuchající, jako pravý anglický déšť. Erika Fosterová si získala mé vřelé sympatie a já jí fandila od samého začátku a pevně věřila tomu, že případ vyřeší a tak trochu vytře zrak těm zabedněncům, kteří jí ve své mužné dokonalosti házeli klacky pod nohy.

Osobně musím ještě ocenit, že se příběh odehrává v mé oblíbené Anglii, avšak proniká do ní i  něco
bližšího českému a slovenskému čtenáři – samotná Erika má kořeny na Slovensku a celkově je vidět, že autor do knihy promítl více věcí ze svého života, o to bližší pocit souznění s autorem ve mně čtení knihy vyvolávalo a upřímně doufám, že se brzy dočkáme dalšího překladu o detektivu šéfinspektorovi Erice Fosterové!