Venku je zima, sychravo a mlha jako by už nikdy nemělo být hezky. To pro mě bylo jasným
ukazatelem, že je čas zachumlat se pod peřinu a začíst se do nějakého mrazivého thrilleru. Jak se mi
Dopisy od mrtvého líbily? Dokázal příběh naplnit mou touhu po napětí?
O autorovi
Autorem této novinky je anglický spisovatel Steve Robinson. Svou lásku k psaní objevil již v mládí a v pouhých šestnácti letech byl otisknut jeho první článek v novinách. Je známý zejména díky své sedmidílné detektivní sérii s hlavním hrdinou genealogem Jeffersonem Tayteem. Zájem o genealogii hlavního hrdiny je inspirován Robinsonovými vlastními zkušenostmi z (úspěšného) hledání svého biologického dědečka.
POUZE MUŽ ODHODLANÝ OBĚTOVAT VŠE MŮŽE ROZLUŠTIT DOPISY OD MRTVÉHO…Když je genealog Jefferson Tayte najat, aby prokázal totožnost černé ovce v rodokmenu svého klienta, je vzápětí zatažen do vyšetřování vraždy. K dispozici přitom...
Dopisy od mrtvého jsou právě tím sedmým dílem zmiňované série. Já předchozí díly nečetla, a tak jsem se obávala, zda mám šanci být v obraze. Neutečou mi nějaké zásadní informace? Co se mě týče, nemusíte se bát a můžete tuto knihu číst stejně jako já, samostatně, čtenářskému zážitku to neubere. Pokud ovšem máte dost volného času nebo jste milovníci detektivek či historických románů, doporučila bych vám zkusit celou sérii. Určitě nebude na škodu dozvědět se více o hlavním hrdinovi, a pokud jsou ostatní knihy napsány stejně jako tato, nudit se rozhodně nebudete.
Na přebalu tohoto románu stojí: „Strhující mix Dana Browna, Stiega Larsona a Arthura C. Doylea.“ Vůči tomuto tvrzení by mohlo být mnoho knihomolů skeptických, já byla také. Příběh ale svému tvrzení dostál a vysoce tak předčil mé očekávání. Tato zábavná, záhadná a skvěle vykreslená četba mi připomněla, proč vlastně čtu thrillery.
Příběh
Genealog Jefferson Tayte byl (tentokrát) najat panem Sinclairem, aby mu pomohl s pátráním po prapředkovi. Důvodem bádání není ale pouhá zvědavost, nýbrž bájný vzácný drahokam zvaný Krev Rádžpútany, který, jak se zdá ze zachovalé korespondence, má souvislost právě s předkem pana Sinclaira. Tayte tedy opouští svou rodinu v Anglii a vydává se do Skotska, kde se v sídle svého zákazníka pouští do pátrání.
Do rukou se mu začínají dostávat přes 150 let staré dopisy Jean Hadwickové, které jako by mu někdo servíroval přímo pod nos. Tayte díky nim sice objevuje šokující souvislosti, zároveň ale s každým dalším dopisem dochází k nové vraždě někoho se Sinclairovy rodiny. Postupně začíná být jasné, že bájný drahokam nebude tak docela bájný.
Verdikt
Kniha je vyprávěna ve dvou časových linií, první je Tayteova, v té sledujeme jeho vyšetřování. Druhá patří Jean Hadwickové, která se vydává do Indie. V každé z nich mě bavilo něco jiného, v první zejména Taytovo vyšetřování ve stylu Sherlocka Holmese, při kterém jsem netrpělivě čekala na odhalení vraha, a to, jestli se ztracený drahokam podaří nalézt, celkově jsem si oblíbila jeho milou, vynalézavou a velmi bystrou povahu. Oproti tomu v příběhové linii nebojácné Jean, která si dokáže poradit za každých okolností, mě bavilo naprosto dokonalé vykreslení Indie před téměř dvěma sty lety, díky kterému jsem často propadala pocitu, jako bych tam byla také. Zamilovala jsem si i dynamiku vztahů v knize. S oběma hlavními hrdiny pro mě bylo velmi jednoduché se ztotožnit.
Příběh mě rychle pohltil a díky střídajícím se pohledům hlavních postav jsem měla mnoho informací ještě dřív, než je objevil Tayte. To mi jako čtenáři dávalo možnost samostně pátrat a odhalovat souvislosti. Jednalo se o poutavé vyprávění, pomocí něhož můžete cestovat nejen na různá místa, ale i časem.
