Dostal se ke mně nejnovější kousek mojí nejoblíbenější islandské spisovatelky. Té, jejíž jméno neumí žádný neislanďan vyslovit, jedinečné Yrsy Sigurdardóttir. Tentokrát byl pro mě čtecí zážitek v něčem speciální. Shodou okolností mi čtení téhle knihy vyšlo právě na dobu, kdy jsem trávil svou dovolenou na Islandu. A v průběhu čtení jsem navštěvoval i místa, která byla v příběhu zmíněna. Díky tomu bylo vyprávění mnohem hmatatelnější a intenzivnější. Což se hodí především v případě, kdy se jedná o hororový thriller.
V nehostinných podmínkách islandské ledové pustiny se ztratí čtyřčlenná skupinka turistů. Co je přimělo vyrazit za tak drsných podmínek zcela mimo civilizaci? A proč opustili bezpečí srubu takřka nazí? Záchranářka Johanna a...
Yrsina novinka má název Kořist, a já se nechal ulovit od samého začátku. Nejdříve však něco k samotnému příběhu. Ten se odehrává v okolí majestátného islandského ledovce, kde přežívají jen ti nejodolnější živočichové a minimum vegetace. Hlavně v zimě. Na tomhle nehostinném místě se ztratí skupinka čtyř turistů/kamarádů, kteří se rozhodli zpestřit si životy adrenalinovým výletem mimo civilizaci. Pátrací četa po nějaké době najde jejich zmrzlá těla a navzdory velice nízkým teplotám v podstatě bez oblečení. Paradoxně byla většina z nich blízko srubu, ve kterém mohli pohodlně najít útočiště. Od té chvíle zůstane ve vzduchu viset otázka: Co tak hrozného viděli, že je to donutilo vyběhnout prakticky nahé do mrazu vstříc jasné smrti?
Tuhle dějovou linku se snaží vyřešit jedna členka pátrací čety, záchranářka Johanna. Ta zároveň řeší ještě věci v jejím osobním životě a aby toho nebylo málo, začínají se dít také nějaké nevysvětlitelné věci ohledně jejího domu v městečku Höfn. Podaří se jí zjistit, co se odehrálo v ledové pustině? A není náhodou sama také v nebezpečí?
Zdeněk Gothard ve městě, kde se odehrává děj knihy
Verdikt
Autorka rozdělila vyprávění do několika časových rovin a dějových linií, takže se vám postupně zobrazuje jednak co se stalo ztracené dobrodružné výpravě, ale také jak postupuje vyšetřování tohoto nepovedeného výletu. Ve vedlejším ději dostanete příběh z radarové stanice u pobřeží ostrova, kde prostě a jednoduše straší. Jak to spolu všechno souvisí se dozvíte až v závěru. A závěr je to opravdu epický.
Musím ocenit pomalu a trpělivě budované napětí, které postupně graduje až k netrpělivě očekávanému rozuzlení. Velice tomu pomáhá i skvěle vykreslená mrazivá atmosféra islandské pustiny (což u mě samozřejmě bylo umocněné tím, že jsem měl možnost ji vnímat naživo). A také se mi moc líbilo, že jsem nedokázal (a ani jsem se nesnažil) poznat, jestli se děje něco nadpřirozeného, nebo má všechno nějaké racionální vysvětlení. Prostě jsem se nechal unášet proudem tvořeným strachem a napětím.
Kořist nepatří do žádné rozepsané autorčiny série a musím říct, že tenhle hororovější styl thrilleru se mi od autorky líbil ještě víc než její předchozí tvorba.
Knihu bych doporučil všem, kteří se rádi bojí a všem milovníkům „ledově mrazivých“ severských thrillerů.
Pro nerozhodnuté mám ještě tři bonusové důvody, proč si knihu přečíst:
Pokud jste ještě nebyli na Islandu, budete mít chuť zažít si tu jedinečnou „pustou“ atmosféru (a pokud jste tam byli, budete tam chtít po přečtení znovu).
Dozvíte se, jak se nechovat ve sněhové vánici (ale to bychom asi zvládli i bez návodu).
Zjistíte, že je lepší nepátrat po minulosti vašeho domu (a hlavně nic nekopejte na zahradě).
Zdeněk Gothard ve městě, kde se odehrává děj knihy
