RECENZE: Nadranc – střet nového se starým

Jemná vrstva pokrývala automobily a zbavovala je veškerého lesku. Prach působil jako ruce živoucí pouště, která si jimi zvolna bere nazpět skromné pozemky, jež jí před lety ukradli lidé...

Pohodovej roadtrip

Cesta je příslibem nové, květnaté budoucnosti plné lásky a pohody. Alex se vydává z Philly do San Franciska, kde na něho čeká jeho manželka Courtney a připravuje nové rodinné hnízdečko. Nebe se zdá býti bez mráčků a jestli tam nahoře přeci jen nějaký ten kumulus je, Alex ho rozhodně nemůže vidět. Jediné, co mu malinko ubírá na klidu, je ta dodávka, co vypadá že ho sleduje.

Obloha, pod kterou žije George Leland rozhodně není azurová. Neustálé návaly zdánlivě nekončící migrény mu ženou do očí krvavé slzy a jeho pohled připomíná zoufalce odsouzeného na smrt. Život ho zklamal, sežvýkal a vyplivl. Možná, že nastal čas mu to vrátit.

Připadalo mu, že se tma rozlévá, stahuje a zase rozlévá, že pulzuje, jako by byla živá, že na ně teple doléhá jako deka...

Recenze zkroušenosti

Tohle je poměrně krátké dílo, jehož autor se rozhodl nevěnovat se zbytečnostem a stopáž využít do poslední stránky. Právě díky této taktice je možné užít si nádherně stupňovanou atmosféru napětí, a přitom se ještě něco dozvědět o kultuře osmdesátých let ve Státech. Zároveň se nemusíte bát, že v knize zůstanete utopeni několik týdnů, protože ti rychlejší z vás ji s přehledem zdolají za jedno odpoledne.

Chvalojízda pokračuje, protože teď se zastavím u hlavních postav, kterým byla věnována nebývalá péče a láska, kterou vám snad nedokáže nabídnout ani vaše vlastní babička. Začněme Georgem Lelandem, jehož motivace jsou jasně krystalické a postupem času pochopíte, že to, co se chystá je nevyhnutelné a jinak to být prostě nemůže. Naproti tomu Alex je jeho zrcadlovým protikladem, a ač se to na první pohled zdá, tak i jeho psychická odolnost je značně omezená a má své mouchy. Autor věděl, co se sluší a patří, a tak nechal čtenáře nahlédnout jak do Alexovy, tak i do Georgeovy mysli, a nahlédnutí to bylo velmi hluboké.

Jeho roztěkané uvažování, které se netýkalo řízení, bylo neurčité a nevykreslené. Obecně se nacházel v područí široké hypnotické nenávisti, která neměla žádný specifický terč...

Hypnotický konec

Kdyby kniha měla jen o 50 stránek navíc, všechno by bylo špatně. Atmosféra by se nenávratně rozředila a poztrácela své kouzlo jako korálky z roztrženého náhrdelníku. Tomu odpovídá i závěr, který působí na první dobrou stroze a odbytě, ale po kratším zamyšlení člověk pochopí, že každá další věta by byla zbytečná a všechno dopadlo tak jak mělo. Jestli chatGPT nehalucinoval, tak Nadranc vyšlo v našem krásném jazyce poprvé a dělí ho tak od jeho původního vydání kulatých 50 let. Já si myslím, že by byla škoda, kdybyste mě v tom nechali samotného a nedali mu taktéž šanci. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.

Hodnocení: 85 %