Tentokrát jsem se knižně vydal do Švédska, kde působí, autor, kterého bych označil jako: „Muž, který dokončil Milénium“. Ti zapálenější do severských detektivek už tuší, že se budeme bavit o Davidovi Lagercrantzovi (nevím jak vy, ale já vždycky jeho příjmení čtu s až přehnaně německým přízvukem). Tenhle bývalý novinář a současný spisovatel se posunul k napsání své vlastní detektivní trilogie. Před nějakou dobou jste si mohli přečíst jak knihu Temnota, tak mou recenzi na ni. Nyní vám předkládám recenzi na druhý díl série, který má název Nenávist.
Profesor Rekke coby novodobý Sherlock Holmes objasňuje další neřešitelný případ. Lze nalézt ženu, která sice podle všeho už čtrnáct let leží pochovaná na hřbitově, ale její manžel tvrdí, že ji zahlédl na fotografii ze...
I v tomhle díle se vše motá kolem ústředních postav celé série, kterými jsou Hans Rekke a Micaela Vargasová. Hans je geniální virtuos, který oplývá skoro až nadpřirozenou schopností číst v lidech a analyzovat podněty. A Micaela je mladá policistka pocházející z trochu slabších sociálních poměrů. Tihle dva se dali dohromady v prvním díle série. Nenazval bych je přímo párem, jako spíš pracovními kolegy, kteří společně řeší beznadějné případy. Micaela je velice bystrá a zároveň působí jako taková záchranná kotva nestabilnímu a maniodepresivnímu Rekkemu.
V podstatě je to taková moderní verze Sherlocka Holmese a jeho parťáka Watsona. Pokud byste tyhle dvojice postavili proti sobě v nějaké soutěži analytické geniality, těžko říct, kdo by zvítězil. V knize je Rekkeho talent trefně popsán větou: „Je to jeden z mála lidí na světě, kteří skutečně vidí.“
Neméně zajímavý jako tyto dvě postavy je také případ, který musí vyřešit. Ze začátku to vypadá jako pátrání po ženě, která má být už více jak deset let mrtvá, ale přesto se nějakému turistovi povedlo vyfotit ji v Benátkách. Postupně se však objeví více souvislostí, které do případu zatáhnou profesora Rekkeho nejen pracovně, ale i osobně. Objeví se také jeho celoživotní nemesis, takže jsem již od začátku věděl, že tady půjde do tuhého (a taky že šlo). Zhodnotil bych to tak, že podstatným a spojovacím prvkem v tomhle případu, je rodina. Děj se motá okolo sourozeneckých vztahů, rodičovských vztahu ale i manželských a mileneckých vztahů. Pokud tedy máte rádi, když se případ netočí pouze kolem stop a vyšetřování, tohle je kniha přímo pro vás.
Mě více zajímá spíše ta analytická část a i té mi autor dopřál požehnaně. Dle mého názoru našel David Lagercrantz tak akorát balanc mezi těmito dvěma póly, takže kniha se musí líbit snad úplně všem. Znáte snad někoho, kdo by neměl rád Sherlocka Holmese? Osobně už se nemůžu dočkat na třetí díl, abych zjistil, jak celá trilogie dopadne. Autor totiž přesně ví, kam chce svoje čtenáře navést a kam celá série směřuje a vůbec to v jejím průběhu neskrývá.
Pokud jste už teď rozhodnutí, že si knihu přečtete, i tak vám napíšu ještě tři bonusové důvody, proč tak učinit:
Chcete se dozvědět, jak poznat, že vaše dcera má nového milence (jako nastávajícímu otci by se mi to mohlo v budoucnu hodit).
Máte rádi Sherlocka, ale štve vás jeho samolibá arogance (o čemž pochybuji, kvůli tomu ho máme rádi, ale v tomhle se od profesora skutečně liší).
Chcete mít v knihovně tituly s tak krásnými obálkami jako je tato (ale nesoudit!).
Jaroslav Fiedor, praporčík, palubní střelec vrtulníku a zdravotník, se v strhujícím knižním rozhovoru vedeném Pavlem Hénikem podělil o své zážitky z misí v Bosně, Kosovu a Afghánistánu, o své cestě od klukovského snu k tvrdé realitě.
