Ačkoli se nepovažuji za nějakého odborníka, který četl a viděl vše, co mu přišlo pod ruku, mám opravdu rád horory, jež jsou dost možná nejbohatším žánrem. Obzvláště pak ty s oživlými mrtvolami. Zombie jsou fenoménem, který sice už dost možná zažil svůj největší vrchol popularity, přesto nás patrně nikdy nepřestanou fascinovat. Platilo to už v roce 1968, kdy je režisér George Romero definoval kultovní filmovou klasikou Noc oživlých mrtvol, a platí to i dnes – o tolik dekád později. Přesto se dá říci že děl, jež by pojímala originálně tématiku nemyslících vraždících monster, kterým stačí jedno kousnutí k tomu, aby vás proměnili na jednoho z nich, je poměrně málo. Píseň přežití od Paula Tremblaye, kde nefigurují oživlí mrtví, nýbrž mozek napadající smrtelný virus, slibuje být jedním z nich. Daří se jí to?
Když se to rozjede, je to k nezastavení. Novou Anglií na východě Spojených států se jako oheň šíří záhadné virové onemocnění, jakási nová forma vztekliny. Nemocnice nezvládají přijímat pacienty, lékaři jsou zoufalí z rychlosti,...
Mám tak trochu rezervovaný názor na doporučení, skvící se na obálce knihy. V tomto případě zde není citace nikoho menšího, než samotného mého oblíbence a krále hororu Stephena Kinga, slibujícího naprosto strhující horor. I tak cítím k této pochvale drobný odstup. Párkrát už jsem se podobnými doporučeními nechal spálit. Co však na první pohled vypadá slibně, je geniální minimalistická obálka s ilustrací, z níž mrazí v momentě, kdy vám dojde její smysl. Dokonale v sobě odráží pointu celé zápletky. Pojďme ovšem k obsahu.
Píseň přežití - příběh
O zombie tady nezavadíte. V podobě této knihy se nám totiž dostává do rukou nesmírně realistický román, který místy až nepříjemně připomíná současnost a situaci, v níž žijeme. V USA v Nové Anglii se objevuje virus. Jedná se o vysoce nakažlivou mutaci vztekliny „na steroidech.“ Stačí aby vás pokousal nakažený člověk nebo zvíře, a není vám pomoci. Do několika málo hodin se proměníte v nemyslící agresivní bestii, která zaútočí na cokoli, co se hýbe.
Takže vlastně stejná premisa, jako u „klasického“ zombie hororu. Ostatně i hlavní dějová linka je velmi snadno uchopitelná. V karanténě během probíhající epidemie je nakaženým napaden manželský pár. Přežije jen těhotná žena jménem Natalie. Problém je, že utržila kousnutí do ruky. S pomocí své nejlepší kamarádky, dětské doktorky Ramoly, se musí co nejdříve dostat do nemocnice. Obě hrdinky se tak musí snažit nejen přežít, ale i přivést na svět dítě a vyhrát tak souboj s časem. Nejedná se o spoiler, neb toto vše je napsáno na zadní straně.
Celý příběh pak stojí a padá na psychice postav a jejich vztahu. Obojí je mistrně zpracované, díky čemuž se s Ram a Nat sžijeme a fandíme jim na jejich dosti náročné cestě, kde na každém rohu může číhat infikované zvíře či člověk. Kniha je psána dosti úsporným, úderným jazykem ve velmi svižném tempu, připomínajícím filmovou naraci. Občas se v rámci vyprávění skáče v pohledu na děj z perspektivy buď Ramoly, nebo Nat. Děj je nabitý přehršlí zvratů a čte se to celé tak plynule, že dost možná knihu „zhltnete“ na jedno posezení.
Dynamické dění je místy prokládáno retrospektivními vzpomínkami, které poskytují podhoubí minulosti obou protagonistek, což nám umožňuje lépe chápat jejich chování a reakce na různé situace. Vše postupně graduje k adrenalinovému finále. Je to o to působivější, že se to celé odehrává v rozmezí pouhých několika hodin, během nichž dojde k událostem, jež otřesou nejedním životem. Což velmi obratně odráží fakt, že naše společnost s naoko pevnými základy je doopravdy jen vratkým domečkem z karet, který se může rozsypat pouhým lehkým poryvem větru. A nebo ne? Tolik zase prozrazovat nebudu.
Verdikt
Píseň přežití je asi tím nejlepším zombie hororem, ve kterém nejsou zombie. Jakkoli ta věta zní podivně, lépe se to asi vyjádřit nedá. A není ani tolik hororem. Je mnohem víc nesmírně komorním, katastrofickým příběhem o naději, v němž dvě kamarádky čelí brutálnímu viru a neúprosně tikajícímu času. To vše v detailně popsaném prostředí, což vás místy téměř až přiměje otevřít prohlížeč a googlit si dané lokace. Na celém díle je vlastně nejděsivější, jak uvěřitelně vše působí, což může mít kořeny v tom, že autor se očividně značně inspiroval událostmi poslední doby (kniha vyšla v originále roku 2020).
Kniha se tak dá vnímat i jako reakce na dění okolo pandemie koronaviru, reflektující někdy iracionální chování lidí (ke kterému patří chaotická reakce nejrůznějších institucí a následné šíření paniky a konspirací – což se přímo v knize děje a má to zde své pevně dané místo) a v počátcích i naoko beznadějnou situaci, kdy by se člověku chtělo křičet bezmocí.
Paul Tremblay je autorem, který dokáže napsat živoucí postavy (v jeho podání skoro doslova dýchá i ta nejposlednější vedlejší postava), které vám určitě nebudou ukradené. A byť ne každému sedne kniha, jež je mnohem víc při zemi se držícím psychologickým survival dramatem než krvavým hororem, já se bavil královsky. Skoro až „kingovsky,“ chtělo by se jedním dechem dodat…
Její srdce je ale zlomené. A tak uzavře dohodu se Srdcovým princem. Odměna za jeho pomoc? Tři polibky, které změní vše. Je připravena na jeho hru plnou magie a intrik?
Náš Literární kalendář 2025 z dílny KNIHY DOBROVSKÝ je tu, aby vás provázel každý den. Najdete v něm nejen přehled důležitých dnů a svátků, ale také fascinující příběhy ze světa literatury, čtenářské výzvy a tipy na literární výlety.
