I když už si pomalu zvykám na nový rok, románový svět mi neustále připomíná staré pořádky. Platilo to loni, stejně tak před deseti lety a bude to platit snad i v dalším století, příběhy z období druhé světové války neustále táhnou. Není tedy divu, že se s touto tematickou beletrií setkávám tváří v tvář a často si mě přitáhne jako magnet. Jak to ale dopadlo tentokrát? Zažil jsem při čtení tohoto románu silnou přitažlivost, nebo se spíš jedná o vlažný vztah, který nebude mít dlouhého trvání? Pojďme tomu společně přijít na kloub.
Patří k Německu, které kdysi bývalo a zase bude. K Německu, kde se dobří a poctiví lidé nebudou muset bát, že je nad ránem odvede gestapo, kde nebudou mizet jejich přátelé a ulice budou čisté a ne plné střepů a zlomených srdcí...
Napínavý román se odehrává ve dvou zemích a časových rovinách, které se vzájemně prolínají – v nacistickém Německu za války a v současné Kalifornii. Zachycuje osudy Maxe, Metty a její sestry Johanny.
Novomanžele Johannu a...
Bylo rozehráno několik příběhů. Začněme s Maxem, který kdysi býval zdravotníkem a v kulisách války proti nacismu našel lásku, kterou mu ale čas odepřel. Nyní o šedesát let později se jeho dcera Beth rozhodne ponořit do minulého života svého otce a přijít na to, jak to tehdy s jeho ztracenou láskou dopadlo, a přitom se bude snažit si dát do pořádku i život vlastní.
Johanna i Metta zjistili, že se Německo ubírá špatným směrem, ale jako spousty jiných Němců, na to přišli až velice pozdě. Válka je v plném proudu a obě sestry projdou těžkými zkouškami, a ještě těžšími ztrátami. Když se ocitnete na špatné straně barikády, může to být jistý rozsudek smrti, obzvláště pokud se rozhodnete přidat k odboji a váš rodokmen skrývá židovského předka.
Těžko říct, kolik nebožáků v tomto příšerném táboře zemřelo a kolik jich během mé modlitby umíralo. Přemítal jsem, jestli právě takhle byla vyvražděna moje rodina v Rize...
Recenzent, ten tvrdý chleba má
Začal bych tím pozitivním, a postupně se propracovával dál. Autorčiným podpisem jsou silné a nezávislé hrdinky, které nepostrádají notnou dávku fištrónu a tato kniha to jedině potvrzuje. Ženským postavám je věnována opravdu velká péče a jejich charaktery jsou vykresleny dosti barvitě. Skoro bych se nebál říct, že se jedná o román pro ženy, i když to nemusí být z anotace zcela patrné. I když se totiž příběh dotýká válečné tematiky, je z něho cítit, že válku samotnou používá spíše jako kulisy. Krásně to jde vidět na delších pasážích, kde Beth rozjímá o svém bývalém manželovi a já si nemohl pomoct a říkal jsem si, že by to tam být vlastně nemuselo, vždyť to na příběh nemá absolutně žádný vliv.
Teď bych se rád pověnoval několika větami mému rozčarování. Aby se příběh dokázal dynamicky posouvat, jsou potřeba zvraty, které to celé tlačí vpřed. Nemám problém s náhodami, i těmi velkými, ale autorka jich použila několik a některé se mi zdály vyloženě absurdní, až jsem se musel pousmát. Líbí se mi, když mě autoři překvapí nějakou nečekanou náhodou, kterou jako by vytáhli z rukávu, aby se následně ukázalo, že to měli celé promyšlené a skrývá se zatím vším něco víc. Tady jsem měl pocit, že autorka vymyslela nějakou situaci jenom proto, že nevěděla kudy kam.
Nedá mi to, a ještě musím zmínit postavu Ansela, nacistického SSmana. Je to ironické, ale v románu je vykreslován celkem často jako krutý a bezcitný, ale důvody, proč tomu tak je, se nikdy nedozvíme. On samotný je v příběhu použit jen jako černobílá figurka zla, které se máme obávat. To mě docela zamrzelo, býval bych se rád dozvěděl více.
Od vlasů až po konečky prstů. Bolí mě všechno, ale úplně nejvíc srdce. Kdybych byl víc věřící, modlil bych se, abys nikdy neviděla věci, jaké jsem v tom pekle viděl já...
Závěrečné rozloučení
Dostávám se k závěrečnému odstavci a snažím se to nezakončil negativně. Pokud si potrpíte na romantiku a dojemné konce, myslím, že nebudete zklamáni, musím uznat, že autorka dokázala přenést dojemnou atmosféru i na mě. Když nebudete od knihy Přes zákruty řeky očekávat velké válečné dobrodružství, myslím že se ušetříte malého zklamání a příběh samotný vás zahřeje u srdíčka, což je v tomhle zimním období více než potřeba.
