Probouzím se s myšlenkou na to, co znamená být člověkem, a přitom jsem lidské vědomí přesunuté
do robotického těla. Když přišel můj čas, nechtěl jsem zemřít, ale toužil žít navždy. Přerušuji
spánkový režim a rozhlížím se kolem sebe, baterie mám nabité a jsem připravený sloužit.
Vzpomínky na předchozí život jsou zastřené a já přemýšlím, zdali je tohle to, co jsem si přál.
Společník Jirka je zde k vašim službám. Mohu nějak pomoci?
Možná je láska záležitostí teploty. Když je špatně nastavená, necítíte se dobře a příliš si všímáte svého okolí. Když je správná, schoulíte se spolu na posteli a vzduch je pro vás jako voda...
V důsledku šíření vysoce nakažlivého viru je na Kalifornii uvalena karanténa. Živí jsou izolováni ve výškových mrakodrapech a nesmí ven, zato mrtví mohou dovnitř – a objevují se v různých formách, od ubohých plechovek na...
Přes slunečnou Kalifornii se přehnala oblaka v podobě zákeřného viru, který na všechny její obyvatele uvalil dlouhodobou karanténu. Společnost Metis stojí na špici technologického vývoje v oblasti robotiky a představuje Společníky, roboty vybavené vědomím skutečného člověka, jehož mysl byla krátce po jeho smrti nahrána do počítače.
Lilac se stala Společnicí. V minulém životě byla zavražděna a touží zjistit, jestli stejný osud nepotkal i její kamarádku Nikki. Rozhodne se zjistit pravdu, utéct a vzepřít se pravidlům.
Stroj se rozběhl, ten výkřik jsme slyšeli až do kuchyně. Společnici rozdrtí, naloží k ostatním, potom ji někam odvezou a zahrabou a už si na ni nikdo nikdy nevzpomene...
Kalifornie se stává svědkem křížení osudů Společníků a lidí, jejichž příběhy jsou šokující a překvapivé zároveň. Na pozadí toho všeho řádí virus a nutí všechny živé tvory k obezřetnosti. Dokázali byste žít, a přežít, v tomto novém, podivném, světě?
Robotická recenze od lidského recenzenta
Čapek s Asimovem to začali a novodobí autoři pokračují v jejich odkazech. Na toto téma už jsem přečetl několik knih a viděl spousty filmů, ale ta fascinace umělým člověkem se mě drží neustále dál. Jak si tedy tento dystopický román vedl a jak vysoko se dostal v žebříku mé oblíbenosti? Prozradím vám to za 3... 2... 1...
Byly chvíle, kdy se zdáli tak skuteční, jako tahle, tak plní lásky. Jak bych je mohl nechápat?.
Celým příběhem vanul pochmurný tón smutku a udržoval mě v melancholické náladě. Skoro jako by to tak muselo být, jako by pozitivita neměla v tomto světě místo. Jak moc byla autorka smutná, když přemýšlela nad námětem tohoto románového debutu?
Na začátku mi připadalo všechno jasné, směr určený, stačí jen pokračovat ve čtení a nechat se vést v daném kurzu. Pak přišla změna, na scénu vstoupily nové postavy a jednolitý obraz se začal tříštit, lámat a mířit úplně jinam. Jenže kam? Započalo období příjemného zmatku. Kdo je člověk, a kdo Společník? Píše tuto recenzi lidská bytost, nebo umělá inteligence? Není recenzent Jirka jen důmyslným asistentem od Googlu? Nepodstupujete teď náhodou Turingův test?
Oba jsme jako poškozené nahrávky, pořád dokola říkáme, co už není třeba říkat, vzpomínáme na věci, jež by měly zůstat zapomenuty...
Začátek konce
Mé nynější pocity nejsou úplně jasné, hodnocení snad bude jasnější. Obálka knihy toho moc neřekne, ale její obsah je daleko zřetelnější. Vznikl dobrý příběh a mise byla splněna. Kombinace dystopie a robotiky pro mě bude vždycky žhavým zbožím, o které se ale taky můžu spálit. Dnes se ale žádné nepříjemné popáleniny nekonají.
Společníci jsou super románem, i když s pochmurnými dějovými linkami, které opět naznačují, že budoucnost robotů po boku člověka je velice nejistá. Vzhledem k tomu jací my lidé jsme, je vlastně ta skepse autorů pochopitelná.
Je vysoký. Přitažlivý. Sexy. A nepochybně mrtvý...
Je-li vám blízký humor Ali Hazelwood, vydejte se do záhrobí s Ashley Poston, abyste se zasmáli a připomněli si, že láska jde někdy přes mrtvoly - v tom nejlepším slova smyslu!
