Atmosférou a mysterióznem protkaný příběh, který je začátkem propracované série, v originále nazvané Northern Michigan Asylum, patří k nejzajímavějším knížkám, které jsou mezi novinkami k vidění. Spletitý, a tak trochu děsivý román od spisovatelky J. R. Erickson, nás uvrhá do světa plného nadpřirozených schopností, temných rodinných tajemství a sil, nepocházejících z tohoto světa. Sedí přirovnání k Darcy Coates, nebo seriálovému fenoménu Stranger Things?
Jednoho slunečného srpnového rána roku 1935 najde třináctiletá Sophia Grayová svou kamarádku Rosemary, jak se potuluje po lese. Rosemaryiny žluté šaty jsou flekaté a potrhané, dívka zvláštně napadá na jednu nohu a má prázdné...
Víceméně. Nutno dodat, že se seriálem má kniha společného rozhodně mnohem víc. Nečekejte od čtení krvavý horor, který vás natolik vyděsí, až se budete budit ze sna. V takovém případě budete zklamáni. Mnohem víc se jedná o detektivní román s mysteriózními prvky a velice pozvolna budovaným napětím, jenž mi v mnoha ohledech připomněl seriál Wednesday (zejména pak záhadami a již zmíněnou detektivní linkou). Děj je zpočátku trošku zmatený a sestává ze dvou čím dál více propletených linií. Jedna se začíná odvíjet v první polovině minulého století, druhá postupně skáče v čase, až se coby linka „současná“ ustálí v letech šedesátých.
Protagonistkami románu jsou sestry Hattie a Jude, které celý dosavadní život žily v domnění, že jejich matka zemřela. Spolu s bratrem Peterem (který později narukoval do války ve Vietnamu) je vychovala nepříjemná, úzkoprsá babička, bydlící v starobylém rodovém sídle. Obě mladé ženy posléze začnou poodhalovat temná tajemství, spojená se zmizením jejich matky Sophie, kterou považovaly za mrtvou. Co když je ještě naživu? Jak s ní souvisí dávná vražda dívky ve žlutých šatech? A co s tím má co dočinění tajemný ústav v severním Michiganu? Vidí skutečně Hattie duchy mrtvých lidí? To všechno jsou otázky, na které výborně napsaná kniha poskytuje tu jasnější, tu mlhavější odpovědi a uvádí nás do dospělého světa, z něhož se budete vracet s nadšením, ale i mrazením v zádech.
Ti, co vidí
Přesto se rozhodně nejedná o děsivé čtení. Za to je ale velmi napínavé a jediné, co mi vadilo, byl trochu uspěchaný konec, jenž byl až na pár vztyčených otazníků překvapivě uzavřený, což je vzhledem k tomu, že je v angličtině venku hned několik pokračování, zvláštní. Celá poslední třetina knihy působila poněkud uspěchaně.
Korunu tomu pak nasazuje vyloženě hloupá a otravná postava Damiena (už dlouho se mi nestalo, že bych nějaký knižní charakter takhle nesnášel), který zde (aniž bych vyzrazoval zápletku) fungoval jako jakýsi vrchol romantického trojúhelníku s Jude a Hattie a zároveň spojnice k záporákovi, démonickému doktoru Kaiserovi. Jeho hloupé chování působilo, jako by spisovatelka v jeden moment potřebovala zvrat a neuměla ho docílit jinak, než právě Damienovou hloupostí.
Naopak rozdílné sestry Hattie a Jude: jedna křehká a zasněná, druhá živelná a drsná jako smirkový papír mi přirostly k srdci. Škoda že se dílo nevěnovalo více jejich společné chemii a detektivní lince, protože ta je napsána zdaleka nejlépe.
Verdikt
Ti, co vidí je nesmírně čtivě napsaný mysteriózní příběh s prvky krimi a silným závanem nadpřirozena. Trochu zamrzí že i přes velmi dobře popsané prostředí, obratně vystavěný příběh a vykreslené hlavní hrdinky (kterým budete opravdu fandit a sžijete se s nimi) ne vždy děj působí stoprocentně konzistentně. Chování postav je sem tam maličko strojené a v rozporu s jejich osobnostmi, jako by se je autorka snažila dotlačit tam, kde je příběhově chtěla mít. A na některá vodítka protagonistky přicházely možná moc pomalu. Ale to je třeba jen můj dojem a rozhodně to neshazuje jinak naopak velmi pozitivní dojmy, které jsem během čtení měl. Prostě mě zajímalo, co bude dál a byl jsem napjatý. Celkově je to odpustitelná drobná skvrnka na jinak velmi čtivém díle, u něhož se rozhodně těším na další části. Je tu totiž všechno: paranormální schopnosti, vraždy, rodinná tajemství, a dokonce i tajemný spolek, který má co do činění se zvláštně nadanými pacienty ústavu pro duševně choré. Jsem opravdu zvědav, kam se příběh příště rozvine a v hodnocení si nechám menší rezervu do budoucna...
Ti, co vidí
