RECENZE: Zubař

Ztráta svobody, byť na sebekratší dobu, je mocný prostředek, jemuž nelze odolávat bez emocí...

Staré křivdy a pár bezdomovců

Zavražděný se jmenoval Leonard a byl bezdomovec. Zdá se, že hádka o pár plechovek alkoholu ho stála život. Všechno ukazuje na jednoho podezřelého a policistům se to jeví jako jednoduchý případ. Jenže po chvíli se na místě činu objevuje detektiv seržant George Cross a rázem se z jasného vyšetřování stává zamotané klubko plné starých křivd a nezůstává kámen na kameni. Cross má sice na oddělení nálepku podivína, ale když se jeho analytický mozek zakousne do zločinu, nehodlá polevit, dokud ho nevyřeší a nevyjasní vše, co vyjasnit lze.

Aspergerův syndrom je králem

Stačilo slyšet spojení slov – kniha, detektivka a hlavní hrdina podivín a hned mi bylo jasné, že budu šéfredaktorku otravovat tak dlouho, dokud mi tento román nebude říkat pane. Nyní můžu s jistotou tvrdit, že se můj kniho instinkt nemýlil a vybral jsem si dobře. Tedy v jistých ohledech, které vám ihned vyjasním. Hurá na to.

Bylo zajímavé vypozorovat, že i když se jedná o téměř čistokrevnou detektivku, vůbec to z tohohle pohledu nefungovalo. Veškeré aspekty příběhu mi přišly docela průměrné a ničím nevybočovaly z žánrového průměru. Jádro pudla se totiž schovává úplně někde jinde.

Ticho nicméně sloužilo především Crossovi – potřeboval ho, aby mohl jasně uvažovat. Zjistil, že v blízkosti podezřelého se mu lépe přemýšlí...

Stránky mi ubíhaly před očima a možná jsem chvilkama neměl ani zájem mrkat, abych něco nepromeškal. Možná, že díky této knize si budu muset opatřit oční kapky, abych zvlhčil své načervenalé oční bulvy. Důvodem toho všeho je postava hlavního hrdiny, která je mohutným pilířem celého příběhu, bez ní by nebylo nic o čem bych mohl psát, vyjma mých klasických pseudo vtipných řečí, samozřejmě. O ty vás neochudím nikdy. Nemáte zač.

Není žádným tajemstvím, že podivíni v knihách, filmech, či seriálech prostě fungují a umí přitáhnout pozornost. Postava detektiva Crosse má diagnostikovaný Aspergerův syndrom, a to ji předurčuje patřit do partičky pošuků, které člověk musí jednoduše zbožňovat. Ani nedokážu spočítat kolikrát jsem se přistihl, že mě vůbec nezajímal průběh vyšetřování v příběhu, spíš jsem se těšil jako malý kluk na to, co ten Cross zase plácne. Zkoumal jsem jeho charakter jako pod mikroskopem a neskutečně jsem se přitom bavil.

Asi bych o autorovi nemohl říct, že napsal dobrou detektivku, za to mi ale nadělil charakter hrdiny, který jsem si bezpodmínečně zamiloval, a to pro mě hodně znamená. Ty chvíle, ve výslechové místnosti, kdy se mohl Cross předvádět naplno, jsem si pokaždé užíval a ve výsledku mě bavily mnohem víc jak závěrečné rozuzlení, u kterého jsem byl popravdě rozpačitý.

Cross měl márnici rád. Ne z nějakého zvráceného či morbidního zájmu o smrt, nýbrž protože to pro něj byla oáza klidu...

Závěrečné bilancování

Dovedu si představit, že detektivkáře mezi vámi jsem rezolutně zklamal a možná i odradil. Na druhou stranu se sluší otevřeně říct, že já nejsem v našem redaktorském týmu expert na detektivky, takže je možné že na tento žánr jen nemám čich a kolega Gothard by mi za moji recenzi s chutí dal výchovný políček, třeba oprávněně, kdo ví. Buď jak buď Zubař ode mě vyfasoval velice slušné hodnocení a já se těším na další setkání s podivínským detektivem, který dovedl nalézt cestu k mému čtenářskému srdci.
Tak zase někdy příště. Na přečtenou.

Hodnocení: 80 %