Devatenáct pařátů a jeden temný pták E-kniha

Autorčin počin Znamenitá mrtvola mě minul, proto jsem do čtení této povídkové knihy šla bez očekávání. A jsem šokována, trochu vyděšena, místy znechucena, a celkem depresivně naladěna. Kniha Devatenáct pařátů a jeden temný pták obsahuje celkem dvacet různě dlouhých povídek. Povídky jsou proloženy jednoduchým, ale dokonale výstižnými kresbami. Celé dílo je vzhledově dokonalé, počínaje deskami s pařáty, přes úžasné a depresivní kresby, až po vytvarovanou látkovou záložku knihy. V tomto ohledu není co vytknout. ❤️ Co se týče obsahové stránky, téměř všechny povídky jsem četla s otevřenou pusou...a během pár hodin jsem již neměla co číst. ‍♀️ Povídky byly čtivé, ačkoliv jsem některé tak úplně nepochopila, jiné se mi naopak vryly do paměti na hodně dlouhou dobu. Příběhy jsou smutné, depresivní, nechutné, sebevražedné, žádné veselé a sluníčkové povídání opravdu nečekejte. Ale (což mě dost překvapuje) se mi kniha celkově líbila! Moc často nečtu příběhy podobného ražení, možná proto na mě kniha udělala takový dojem, a "zařezaná" jsem četla od začátku až do konce. A ta estetika, no wau. Hodnocení ‍⬛‍⬛‍⬛‍⬛ 4 temní ptáci z 5 ‍⬛. A vidím to na Znamenitou mrtvolu

Co do zpracování, nádherná kniha. Co do obsahu, nesedly jsme si. Příliš neuchopitelný způsob navozování děsu a hrůzy, většina povídek nemá v podstatě hmotné jádro. Založeno zejména na obrazech, vizích, myšlenkách a představách.

Kniha mě nalákala svou obálkou a také svým názvem. Autorčinu první knihu Znamenitá mrtvola jsem sice nečetla, ale ohlasy jsem slyšela celkem pozitivní, takže jsem se na tuto těšila. Navíc povídky jsou něco, co za to snad vždycky stojí... ale v tomto případě bohužel ne. . Vůbec mi nesedl autorčin styl psaní, který mi trochu připomínal knihy Martina Štefky. Povídky jsou krátké a snaží se v nás vyvolat strach z úplně běžných věcí. Je to taková ta člověčí temnota, která se prodírá ven v určitých chvílích života. . Text je spíše filozofický a dá se nad tím hodně přemýšlet, což mám ráda, ale tady je to takové... zvláštní, mnohdy hodně těžké k pochopení a některé povídky mi přišly snad jen jako slátanina pocitů. Je strašně těžké to popsat, tak sem hodím jeden úryvek: . "Zvuk Menendézova těla, když páchalo sebevraždu na modrých dlaždičkách tvého dvorku, ten zvuk, jenž se teď jevil slabý, téměř nevýznamný, ale který byl zároveň přehnaný, krutý se prolnul s otázkou, proč se musel zabít zrovna na tvém dvorku." . Kniha určitě není špatná a věřím, že si své čtenáře najde, ale ve mě to asi nevyvolalo ty správné pocity. Nebo možná ano - kdo ví, protože u některých povídek asi nemám úplně jasno, k čemu mě měly přivést...

Po přečtení první povídky jsem si říkala, co to sakra je. Pak přišla druhá. Moje pocity byly ještě více zmatené a já prostě nechápala, co to čtu. Po několika dalších povídkách jsem tomu už tak nějak přišla na chuť. Občas byly některé příběhy tak absurdní, že jsem se musela až zasmát. Bohužel jsem ale také něco vůbec nepochopila. Nicméně celkově mě tato kniha určitě zaujala takovým zvláštním způsobem, který asi nedokáži úplně popsat. Mám v sobě pořád pocit, který mě nutí nad tím vším přemýšlet. Některé pasáže byly až ujeté a z některých příběhů číší temnota a zlo. Kniha obsahuje ilustrace, což je velké plus.

Od této knihy jsem si slibovala o dost víc... Autorčina kniha "Znamenitá mrtvola" mi na rozdíl od mnoha jiných sedla... Ale zde jsem se sem tam i "trápila". Ano - část povídek byla super (např. Hlína, Mrtví... a pár dalších). Je to hodně na vlně psychologie, filosofie, myšlenkové paralýzy... Obvykle tento styl miluju, ale zde se našlo pár povídek, které jsem prostě... nepochopila. Jo, bude asi chyba někde ve mně, ale: vážně je cíl, aby se čtenář cítil provinile? Někde k rozpačitému nakopnutí pomohl název. Ale stejně zůstalo pár "pomníčků". Co tedy ale bezesporu zaslouží pochvalu (a ke knize to neodmyslitelně patří): obálka, přebal, ilustrace, záložka... To je prostě pecka! No, a ač se může moje recenze zdát býti zklamaná - ne... není. Já si i tak knihu užila a tak nějak doufám, že až po ní sáhnu v budoucnu znovu - třeba mi docvakne to, co nyní ne...