Blízcí

Tahle kniha je tím pravým zástupcem české depky. Bára, holka z města, se s přítelem Igorem odstěhuje na vesnici, kde žije jeho rodina. Jenže Igorova rodina je naprosto příšerná. Tchyně Jarka se Báru snaží zmanipulovat stejně, jako se jí to daří s ostatními členy rodiny, ale Bára se jentak nedá. Zbytek rodiny buď pasivně přihlíží Jarčiným manipulacím a zásahům do soukromí, nebo se chová ještě hůř. A pak je tam Petra - Bářina skorošvagrová. Navenek vypadá jako spokojená žena v domácnosti, která s Jarkou táhne za jeden provaz, ale uvnitř ní se odehrává už léta boj. Boj o přežití v téhle rodině. Každý kdo tuhle knihu zatím přečetl o ní prohlásil: “Já být Bára, tak zdrhám!” A mají pravdu! Já bych taky zdrhala. Za tohle zacházení a ponižování žádná láska nestojí. Bára je silná hlavní hrdinka, která má nervy snad ze železa, mně už by dávno bouchly saze. Moc mě bavilo sledovat, jak si poradí s takovou šílenou situací Četlo se to úžasně, už od prvních stránek jsem věděla, že si příběh užiju. A taky že jo! Většinu knihy jsem teda byla nesmírně naštvaná na téměř všechny hrdiny v knize, ale o tom to je. Jo, emoce tahle kniha rozhodně vyvolává. Konec knihy mi ale bohužel nesedl takže za něj dávám o půl hvězdy méně, ale až na to je to opravdu jízda, která stojí za to, přečtete si ji

Fotografka Bára se přestěhuje na vesnici za svým přítelem. Brzy však zjišťuje, že to nebyl úplně dobrý nápad. Místní jí nerozumí a s přítelovou rodinou se dostává jen do konfliktů. Jediná blízká osoba pro ni začíná být švagrová Petra a díky ní poznává, že obrázek rodinné idyly zakrývá spoustu bolesti. Wau! Tohle byla skvělá knížka. Prožívala jsem každičké slovo, každičké písmeno. Celé mě to semlelo, zmuchlalo do kuličky a odhodilo. Silné, bolavé, skvěle napsané! Tak nějak jsem tušila, že mám v rukou dobrou knihu, už autorčina prvotina Mezi nimi mě moc bavila. Tady je však vidět neskutečný posun. Blízcí jsou rozhodně lepší a vyzrálejší. Autorka píše opravdu uvěřitelně. Měla jsem pocit, že hlavní hrdinku Báru znám, že jí rozumím. Je tu zpracováno spoustu vážných témat, ať už je to otázka mateřství, rodinných a partnerských vztahů a mnoho dalších, které si však v knize objevíte sami. Je to smutná a bolavá knížka, avšak ze života. Je možné, že se v některých místech najdete anebo tam potkáte někoho ze svého okolí. Knížku jsem nemohla odložit, příběh mě vtáhnul a hodně se mě dotknul. Konec jsem pak četla dlouho, protože přes slzy jsem neviděla na písmenka…. V knihách potřebuji emoce, tady jich bylo neskutečně moc, a přitom to bylo celé uvěřitelné a neskutečně reálné. Jo a nesmím zapomenout na nádhernou obálku, která se moc povedla.

Petra a Bára, Igor a Štěpán, Jarka a Luboš. Na první pohled taková normální, ne zcela rozvětvená rodina. Bára se přistěhuje k Igorovi domů v očekávání idylického života na vesnici. Může pracovat z domu, do Brna blízko, však ona si na vesnici zvykne. Tohle by bylo dost odvážné i za normální situace. Zcela se vykořenit ze svého života a zkusit to jinde, kde nemáte záruku otevřené náruče chce odvahu. Ale pro lásku všechno. Co se však stane, když není nic jak jste si vysnili a vlastně ani s Vaší velkou láskou to není tak jednoznačné, jak jste sám sebe přesvědčoval ? Bylo by toho dost i za situace, kdyby se Vám to okolí snažilo usnadnit, což ale není tento příběh. Bára se ocitá uprostřed rodiny, která má všechno jen ne zdravé mezilidské vztahy. Poklička se otevírá pomalu a to co z ní vybublává na povrch je veliké sousto, které bude stát hodně sil a odhodlání. Bára se pomalu seznamuje s historií, která poznamenala nejen její tchýni, ale také švagrovou. Do nastalého zmatku ještě zjišťuje, že je těhotná a tak jednoduchý útěk se stahující smyčky není na pořadu dne. Je to bolavé čtení, ale zároveň velmi osvobozující. Protože pokud máte to štětí, nic z toho co hlavní hrdinové zažívají se Vás nikdy nedotklo a máte pocit vděčnosti. Závěr je z říše pohádek a může být pro někoho dost nepravděpodobný, ale mě potěšil.