Burning Bridges

Tato kniha je pro mě velkým překvapením tohoto roku. Sama jsem od ní vůbec nečekala, že ji slupnu jako malinu a budu milovat jak hlavní hrdiny, tak celou partu. Která se podle anotací k dalším dílům bude pěkně rozrůstat. Ústřední dvojici zde tvoří Ella a Chess. Ona dostává kopačky od svého přítele, což si rozhodně nenechá líbit a kvůli tomu je pak vyhozena z baru. Naštvaná a zarmoucená bloumá ulicemi až naráží na dost opilou skupinku mužů. Snaha je zastrašit se jí úplně nedaří. Nakonec jí ale zachraňuje tajemný muž, který po incidentu a příjezdu jejího odvozu mizí. Ovšem následný den se tajemný muž znovu objeví. Náhodou ho zahlédne při cestě z kavárny, a tak mu nabídne jako poděkování snídani, kterou původně kupovala pro jejich studijní skupinu ve škole. Asi jediné, nad čím jsem se možná lehce pozastavila bylo, že ho pozvala hned k sobě domů. Nezná ho, je cizí, ví jen že jí zachránil. Ale ona na mě působila celou dobu jako osoba, co se rozdá a pomůže, kdykoliv je třeba. A Chess viditelně potřeboval pomoc. Pak už příběh běžel a nebylo nouze o komické pasáže u který jsem se jen culila a smála. On v ní provokoval tu sarkastickou a výbušnou část a také ukazoval, jak moc se ve svém předchozím vztahu ničila. Nechal za sebe rozhodovat a nikdy se neozvala. Máte tu skupinku přátel. Ella a její dvě kamarádky jsou trochu ztřeštěné a někdy se díky tomu dostávají do malérů. Ale nešlo si je neoblíbit. Dál tu je i skupinka okolo Chesse, jeho velice úzké skupinku přátele tvoří hlavně nejlepší přítel Creed. Ten mu vždy kryje záda a je vidět, jak jsou si blízcí. Mezi Chesem a Elle je pouto, které se táhne už od osudné noci, a postupně se mění v něco víc. Táhne je to k sobě a jiskří. Chess se ale tomu odmítá poddat. Jeho život není procházka růžovou zahradou a nechce Ellu stáhnout sebou. To by si nikdy neodpustil. Jenže Ella ač jí to neustále opakuje, nevidí to velké nebezpečí číhající za jeho zády. A nakonec tomu podlehnou, ovšem co to způsobí a jaké to bude mít následky?

Hned první věta knihy, která zní: ,,Napřáhla jsem se a vychrstla mu svůj drink do obličeje.'' se mi neuvěřitelně líbila a podle mě skvěle vystihuje Ellinu proměnu v průběhu knižního příběhu. Ella 1.0, jak si sama říká, by nikdy nedělala to, co Ella 2.0, a neskutečně moc se mi líbilo, jak autorka tuhle proměnu zaznamenává. Také to, jak se Ella postupně stává „jiným,, člověkem. To, jak krásně popsala, že člověka utvářejí maličkosti a různé životní zkoušky, kterých si každý zažijeme během života nespočet. Mezi Ellou a Chesem to nebyly jen jiskry, ale rovnou plameny. Každé jejich setkání je posouvalo dál a dál, dokud se neocitli tam, kam celý jejich příběh směřoval. Ale ani jejich cesta k sobě samému není procházka růžovým sadem, kdy musejí každý sám, ale i společně zvládat nejrůznější zkoušky a nástrahy, kterými život v jejich případě rozhodně nešetří. Nesmírně obdivuji Ellu, ze které se během těch 344 stran stal úplně nový člověk, který už se neschovává v koutě, ale za lidi, na kterých jí záleží, bojuje. Bojuje dokrve. A to doslova... Ella se nikdy nevzdává a já bych ráda byla jako ona. Po odhalení Chesova tajemství se mi zdálo, že si autorka dělá ze čtenářů srandu. Ale ona si ji bohužel nedělala. Představa toho, že něco takového se opravdu může dít úplně mimo náš svět, který o tom nemá ani tušení, mi běhá mráz po zádech. Už jenom číst to, co Ches zažívat v Kleci, bylo nesmírně těžké. Hlavně konec knihy je pořádně nabitý akcí, strachem, pláčem, ale zároveň i radostí a štěstím. Myslím, že tuhle knihu každá romantická duše přečte jedním dechem. Myslím, že každý by se měl v sobě pokusit probudit svou vnitřní Ellu a bojovat, a to nejen za ostatní, ale hlavně za sebe...