Děs sídla Wake's End (Defekt)

Atmosféra celé knihy je prostě neskutečná, autorka Michelle Paver moc dobře ví, jak vystavět napětí a jak ve čtenáři probudit ty správné pocity strachu a úzkosti. Hned prvním krokem, který se jí povedl, je už samotný začátek, kdy je čtenář navnaděn šokujícími událostmi, které však proběhly za velmi podivných okolností. Dále příběh pokračuje již chronologicky, kdy je ve třetí osobě vyprávěn Maudin příběh, ten je prokládán deníkovými zápisky jejího otce. Dalším výborným tahem bylo umístění panství, a potažmo tak dění celého vyprávění, na okraj ponurého Guthlafova mokřadu, kterému se všichni straní. Maud to k mokřadu vždy přitahovalo a nikdy se nebála, vesničané si ale stojí za tím, že v něm žije něco zlého, a není to Jožin z bažin. V knize se čtenář prostřednictvím pověr a zvyklostí obyvatel seznámí s východoanglickým folklorem, který je velmi bohatý. Způsob tehdejšího myšlení byl hodně ovlivněn vírou, nejvíce pak nevědomostí. Velký důraz je v příběhu kladen na psychologii postav, zejména na rodinné vztahy otce s dcerou. Přítomnost mystických prvků byla zajímavá, co se mi však nelíbilo byl až náboženský fanatismus Edmunda Stearnea. Čtenář sleduje, jak se Edmund s až démonickou posedlostí snaží rozluštit poselství jedné malby. Děs sídla Wake´s End je, jak sama autorka v doslovu píše, gotickým románem. Přiznám se, že jsem čekala strašidelnější vyprávění, ale i přesto jsem byla po dočtení spokojená, ono kolikrát to děsivé nemusí číhat venku, ale naopak žije s námi v "bezpečí" domova. Hodně nadšená jsem byla z časového zasazení do minulosti, kdy se ocitáme v eduardovské éře. Příběh se četl velmi dobře a jistě osloví nejen příznivce spisovatelky Darcy Coates, ale i všechny ostatní, kteří mají rádi tajemno. Když to hned ze začátku nevzdáte, tak vám můžu zaručit, že za odměnu dostanete skutečně podmanivé čtení.

Zakoupeno velice impulzivně a bůh ví jak dávno. Nečekala jsem od toho nic velkého - mám ráda strašidelné a hororové příběhy, takže jsem si řekla proč ne. Doufala jsem v oddechovku a to se mi v podstatě splnilo. Celou dobu čtení jsem si říkala, že je to celkem fajn, nic extra co bych nemohla odložit... No a pak mi vlastně došlo, že čtu knihu v podstatě celý den, a že jsem do příběhu dost zažraná. Kniha má takový pomalejší ráz a tempo, ale o to více se člověk fakt dokáže ponořit do příběhu a zažrat se do něj. Fakt jsem se díky autorčině psaní dokázala do příběhu ponořit a úplně hladce a bez povšimnutí hltat každou další stranu. Líbila se mi ta lehce tajemná a hororová atmosféra mokřadu a velkého starého domu. Za mě to určitě nebylo moc strašidelné, až na pár těch úmrtí nebo zvláštních věcí co se děly. Menší zvrat ke konci jsem upřímně nečekala a dost mě překvapil, což se mi neděje moc často, takže o to více dokážu dobrý zvrat ocenit - tady se to povedlo. Celkově za mě super knížka, pokud se chcete nejen bát, ale i opravdu ponořit do příběhu a potrápit mozkové závity. Určitě si najde své čestné místo v knihovničce!