Druhý dech

Adolf Majer se po nevydařeném manželství utápí ve smutku, práce v reklamní agentuře jde kvůli tomu z kopce a aby přišel na jiné myšlenky, vyráží se šéfem a fotografkou za reklamní kampaní do jižních Čech, tajemného hotelu uprostřed lesů, kde se kromě nápadů může ukázat i něco dalšího…. Oddechovka, horor, společenský román – tato kniha má v sobě od každého něco. Hned ze začátku se důkladně podíváme na vztah Adolfa a jeho manželky, v druhé části pak na práci marketingové agentury a možná se i trochu budeme bát v podivném hotelu na „konci světa“. Od začátku mě bavilo, jak autor píše. Jednoduše, na nic si nehraje, je znát, že píše i o věcech, které mu jsou blízké, práce marketingové agentury tu je popsána opravdu dopodrobna. Jsou tu zmínky o dalších knihách, ale i filmech, najdete tu spoustu známých hlášek. To vše mě nejdříve bavilo, ale pak už toho na mě bylo moc a trochu bych ubrala (jak práce reklamní agentury, tak i hlášky a odkazy na další knihy a filmy). Kniha byla ze života, byla vtipná i k zamyšlení. Občas se čtenář bude i bát a rozhodně ho překvapí konec. Ač mám ke knize určitě výhrady, zjistila jsem, že jsem na ni myslela ještě několik dní po dočtení, a to je pro mě vždycky známka toho, že mě kniha zaujala a rozhodně si zaslouží další pozornost. A jestli tohle byla autorova prvotina, tak smekám a těším se na jeho další knihy.

Dobře napsaná kniha ze současnosti. Vztahy mezi lidmi, očekávání, smutek ze ztráty blízkého člověka, kreativita, absolutně nečekaný konec. Určitě ještě jednou přečtu.

Takový horor, který není hororem, ale zklamaná jsem nebyla.... Musím říct, že od knihy jsem očekávala úplně něco jiného. Myslela jsem si, že se budu bát...‍♀️ No, nebála jsem se, zato jsem se dozvěděla jak to funguje v reklamní agentuře, jaké jsou pro a proti když je člověk Instagramovou hvězdou a taky to, že velký úspěch někdy nemusí mít moc pěkné následky... Co musím na knize vyzdvihnout je rozhodně styl psaní, to byla pecka Užívala jsem si autorovu slovní zásobu i neskutečné množství odkazů na hororové filmy, muziku, knihy nebo i reklamy - většinu jsem znala a co né, to jsem vygooglila A v neposlední řadě i propracovanost postav - opravdu je hodně prostoru pro to, udělat si k nim nějaké to pouto a záleželo mi na tom, jak to s nimi dopadne... Rozjezd knihy mě bavil moc, ale pak přišla taková ta prostřední část, kde se toho "zas tak moc nedělo" a já se začala krapet nudit... Co mě ovšem z nudy vytrhlo byl konec. No... To jsem fakt nečekala.... Dočítala jsem s otevřenou pusou a husí kůží. Do třičtvrtě knihy jsem si říkala, že je to pro mě na takové pěkné 3⭐, ale vyvrcholení příběhu moje hodnocení o jednu hvězdu zvedlo Takže i když si myslím, že by kniha byla možná malinko lepší a svižnější kdyby měla tak o 100 stan méně (můj subjektivní názor) tak i přesto můžu doporučit...

Krásné prostřední České Kanady, tři spolupracovníci, trocha tajemství a temnoty, realitní kampaň a věci, které vůbec nejsou tak, jak si možná myslíte. To je druhý dech - trochu jiný, než vypadá ... . Knihu jsem dočetla včera a i když jich mám na recenze zástupy, nemohla jsem ji prostě nechat čekat. Prvních cca 100 stran mi dalo zabrat a bála jsem se, že se to nezmění, ale změnilo. A to tak moc, že nebýt těch prvních sto stránek, dala bych plný počet ... . Příběh je promyšlený do nejmenšího detailu a slovní zásoba je naprosto famózní. Cestou vás provází citáty, které si budete chtít pamatovat už napořád. Popisy a charakteristika jednotlivých postav se vám dostane až do samotného nitra a budete si připadat jako jeden z nich. Možná jako Adolf, který se snaží vypořádat s rozchodem, nebo Julie, mladá studentka, která bere tuhle práci jako výhru růžové budoucnosti. Ale nejvíc, nejvíc si budete připadat jako Švejk, jehož kamarádka Zachmuřenost mu dá na výročí úmrtí jeho partnera dost zabrat. Možná víc, než byste snesli a kdo ví, jestli tolik, co snese on ... . Temnota proudící v každém z nás je jen začátek toho všeho. Otevřená okna pro naději, zavřené dveře pro strach a upřímné radosti z maličkostí, jako je čistička vzduchu. Zvednutí se z bahna a touha z nového života. Druhý dech, který občas potřebuje každý. Možná někdy až moc ... . Děkuji za krátké kapitoly. Za tučné písmo. Za marketing, který táhne. Taky chci čističku! Děkuji za Adolfovu závěrečnou řeč a za pravdu, která v ní byla. Ale nejvíc... nejvíc děkuji za Švejka. Každý jsme občas ztracený v temnotě...