Les

Už obálka dává najevo že se nebude jednat o pohádku pro růžové Barbie ale pěkně hutný slasher. Honza udeřil hřebíček na hlavičku mého žánru. Po kratším seznámení s postavami vás zavede do Šumavských lesů, do hájenky ale nebude to romantika... Bude to řádný Slasher, kterých je v českých krajinách málo. Ten popis brutalit mě bavil, krev,sex, krev, sex a krev a tak to má u slasheru být

Pokud chcete umřít, stačí zajet na Šumavu - další autor milující Jižní Čechy. #najihucechzemres Auto plné mladých lidí, smíchu a sexuálního napětí. To je 8. červenec 1994, kdy se parta vysokoškoláků vydává na výlet VW Golfem. Scéna jak vystřižená z amerického hororového filmu. Naši aktéři však ujíždí z Olomouce na šumavskou chatu, kde, jak doufají, upustí páru a užijí si něco sexu. O měsíc dříve se José a Tonda, astrologové a samozvaní lovci záhad, vydávají stodvacítkou také do jižních lesů, neb mají dle svého posvátný úkol. A nakonec střetáváme ještě strýce Karla, který si, v krásách české jižní přírody, užívá zaslouženou penzi. Jak José a Tonda, tak i strýc Karel tuší, že ne všechno, co šumí v korunách stromů, je vítr - poznají zlo tváří v tvář. Parta studentů na to přichází až ve chvíli, kdy se jim na čelním skle rozplácne neznámý člověk. Dílo zaplňující necelých dvě stě stran přináší mnoho postav, na které je třeba se více soustředit, aby nám došly jisté vztahy a vazby. Vyprávění ve třetí osobě je svižné a graduje. Autor si pro konec knihy ponechal otevřená zadní vrátka, a tak se fanoušci mohou těšit i na pokračování s názvem Bor. Titul Les spadá do hororového žánru, kde hlavní roli záporáka hraje neidentifikovatelné zlo, toužící po krvi a utrpení. Kniha splňuje kritéria takzvané vyvražďovačky - mladí lidé, upnutá tílka, nahá ženská prsa, testosteron stříkající i ušima, jednoduchá zápletka a litry krve. Jenže jak se do Lesa volá, tak se moc neozývá… Čtenář musí určitě pominout rok, ve kterém se děj odehrává. Autor se dopouští do očí bijících nepřesností, když se snaží ukázat Česko v roce 1994. Zarážející je dostupnost vozů pro mladé, téměř bezedný bojler na teplou vodu hluboko v lesích či perfektní povědomí o Djatlovově výpravě. Dobové nesrovnalosti jsou tak výrazné, že nemusíte být zrovna pamětník, abyste si jich všimli sami. Logické nesmysly jsou patrné i mimo čas, ve které se román odehrává. Počínaje informací, že ve dvaceti mohou mít děvčata pevná prsa, aniž by cvičila, přes týmy psychologů, kteří v nemocnicích pracují s lidmi, jež prožili trauma, až po patology s citlivým žaludkem. Policie, která nechá omladinu pokračovat ve svém výletu navzdory tomu, že na první pohled spáchala trestný čin, už je na pokrčení rameny. Jestli vám ve výčtu nepřijde nic zvláštního, Les vám nebude dělat vrásky. Jan Hlubek dokáže psát poutavě a některé pasáže vzbuzují tu správnou emoci. Hojně dovysvětluje věci v závorkách, což je místy otravné a nepřidává ději žádné obohacení, někdy jej dokonce i shazuje. Sexuální scéna byla trochu úsměvná a určitě by bylo vhodnější ji takto nepopisovat a vyhnout se slovním spojením, jako májka v červenci či vlhké pohoří, období dešťů a vlastně… jen to mlasklo! Spisovatel je hodně popisný a zahlcuje detaily, čtenář tak nemá nárok na vlastní fantazii, což je u tak krvavého žánru škoda. Aktéři a děj samotný ubíhá tak, jak autor potřebuje nehledě na smysl. Dílo pak celé pokulhává a dostává trhliny. Chování postav a časté umělé dialogy, po tom všem, už čtenáři nepřijdou nijak divné. Subjektivně mám pocit, že by knize pomohlo výrazné škrtání. Jako hororový zážitek jsem si titul moc neužila a nedokážu jej doporučit žádné cílové skupině. Plíživý strach se J. Hlubkovi sice povedl dobře, ale aby Les v této podobě vynikl v českém hororu vedle autorů stejného žánru? To by asi chtělo více, než jen parádní obálku. Není na místě říkat, že to, na co jsem upozornila, k žánru patří. S tím se nemohu ztotožnit, neboť díla žánrových spisovatelů těmito problémy netrpí. A nemusíme chodit ani daleko do zahraničí, stačí sáhnout po knihách Marka E. Pochy, Honzy Vojtíška, Ivana Kučery nebo Miroslava Pecha. Věřím, že autor prostě jen potřebuje uchopit svůj um a v dalších titulech budu mile překvapena. IG @ivanagasparikova

Kniha se četla velice dobře a zvládla jsem ji jedním dechem. Já osobně se tomuto tématu vyhýbám. Jsem spíše na duchařské horory, ale po knize Rosie, která je výborné čtení jak pro dospělé, tak pro mládež, což je její cílovka, jsem dala šanci i Lesu. A určitě toho nelituju.

Obálka vypadá na oko děsivě, ale ten kukuč se mi vybavil pokaždé, když v knize "zazněl hlas ZLA": Poooojď, čšššlověčše... Obálka mi lehce připomněla moje období puberty, kdy jsem na prvních WHSkách čučela na horory typu Kořeny a pod. - vlastně též Slasher styl, jako tato kniha... Takže za mne: OK Formát a brožovaná vazba je ideální s sebou do batůžku či klidně kabelky - vejde se a nepronese se Doporučuji někam pod stan, nejlépe do lesa Já měla s sebou v batůžku... Poprvé jsem ji vytáhla v busu cestou k lékaři. Paní vedle mne pořád pokukovala a nevím proč se stáhla k oknu a po očku sem tam jukla znovu a znovu na obálku mé knihy. Jsem dobrák od kosti: natočila jsem nenápadně knihu tak, aby paní měla ten nejlepší výhled Podruhé jsem knihu vyndala v čekárně u lékaře... Vzhledem k tomu, že to bylo na Hematologii, měla tvář z obálky konkurenci v letácích a plakátech. Moje lékařka "upírka" se pokaždé ptá, co zas čtu nového... Tož jsem se jí pochlubila. Pravila: "no, tak doufám, že najdu dobrou žílu... jestli díky tomu nebudete dnes ten typ z toho rčení, že by se vás krve nedořezal..." Ale jo... dořezala, teda... dobodala... jehlou. Knihu jsem držela v ruce i při čekání na bus domů, řidiče znám, tak si dovolil zažertovat: "Jestli chceš jízdenku zdarma, tak to řekni rovnou... nemusíš na mne vytahovat bubáky..." Tak to k obálce - užily jsme si se "slečnou bubákovou" docela legraci ❤ A když jsem večer knihu dočítala už v teple domova, se sklenkou vínka a oblíbenou tvrdší muzikou ve sluchátkách, můj muž pravil: "Když to vidím, tak už chápu, proč k tobě kocour dneska nejde..." Teď k ději: Předmluva jasně naznačila, CO mohu očekávat, takže: ano, pro mne to byla taková příjemná "krvavá oddechovka" - je to takový ten styl, co se čte sám, není tam žádná záludnost, která by vám vrtala hlavou, vše máte dávkováno a servírováno tak, abyste mohli v klidu číst, seznámit se s osobami a čekat, kdy přijde první kapka krve... Pokud sledujete názvy kapitol, hlavně data, tak se nemůžete ztratit ani kdybyste chtěli... "Akční" scény mohly klidně být popsány víc do detailů, ale četla jsem zde ve skupině, že autor napsal knihu za měsíc - v tom případě super, protože ta jistá přímočarost a místy lehká strohost tomu vůbec nevadí, ono by zde asi větší rozvedení nemuselo dělat dobrotu... Z postav jsem nejvíce fandila Vojtovi... tolik jsem mu přála, aby aspoň on... A nejvíc jsem si na něj vzpomněla, když jsem po dočtení vzala do ruky putovní kámen, nalezený v Plzni cestou na bus - není sice velikosti tenisového míčku (kdo četl - chápe), ani tvarem nesedí... ale tedy to pomalování a volba barev... Z děje nic neprozradím - nesnáším spojlery a snažím se jim vyhýbat co jen to jde, ale asi mě dlouho budou strašit věty: "Ahoj, tati" a "Kdopak chytá v pavučině, kdo?" - Ona totiž na Šumavě opravdu je oblast zvaná Pavučina... a jelikož na Šumavu to máme přes humna a často tam jezdíme, asi budu od této chvíle na šumavské smrky s respektem... Kdo to na Šumavě zná, ten ví, že šumavský smrk vypadá kapku jinak, než obyčejný smrk: těžké záclony z jehličí spuštěné k zemi... Jo: měla jsem to jasně před očima, když jsem četla pasáže z lesa... Snad šumění v jejich větví budu vnímat i nadále jako krásný projev větru a ne jako "hlas ZLA" Konec jsem čekala podobný tomu, který v knize je použit, jen jsem nečekala na poslední chvíli ještě nové osazenstvo v seznamu postav Ale nevadí: ono to tak asi bylo lepší Knihu bych se nebála doporučit i těm, kdo se "bubákovitějších" hororů "bojí" - zvládnou to v pohodě podle mne i slabší nátury... Pro nás, co ujíždíme i na drsnějších formách hororů je to spíše oddechovka (já vím, opakuji se, ale někdy to tak prostě být musí) a pro nás, kdo jsme vyrostli na "slasherech" filmových (s nástupem VHS kazet, s tím, pro tu dobu typickým "dabingem, se jich tehdy vyrojilo jako máku), je to poměrně fajn forma zavzpomínání ❤ Tak snad jsem nic nezapomněla...

Knížka se čte moc dobře a děj hezky odsýpá,nutilo mě to číst další a další stránku :-) Pokus o napsání českého Řbitova zviřátek docela vyšel, jen pro mou zvrácenou duši to bylo moc mírné :-D každopádně se těším, na další knížku :-)